Představení projektu
Podám ti ruku, sbírka pro rodiče samoživitele
V Mníšku pod Brdy jsme v září dělali benefici „Podám ti ruku“. Sbírka je pro mámy a táty samoživitele. Přispělo nám neuvěřitelné množství autorů knížek, obrazů a na pódiu jsme je stačili jen představit. Za čtyři dny jsme vybrali 159.004 Kč, které doputovaly na transparentní účet a pomohly hasit první problémy s nájmy, školou, obědy pro děti a třeba na pastelky a gumu na gumování, která je přeci běžná. Je, pokud se nerozhodujete o tom, co budete jíst.
Věřím v lidi.
U mě v obývacím pokoji se stala výstavní síň. Dárky, které se vybraly putují k majitelům a ještě je můj pořád obývací pokoj neprůchozí. Autoři řekli, ať jejich díla pomáhají dál.
A tak se stalo to, proč jsme na Donio.
Váš výběr dárků, třeba právě pro toho Ježíška, pomůže v tom, že rodiče samoživitelé budou mít svou štědrovečerní večeři, nákup v lednici a zaplacenou elektřinu a plyn.
Seznamy lidí, co potřebují pomoci, nechcete vidět, je to několik excelových archů a já excel nesnáším.
Otevírají se nůžky, které jsou děsivé. Maminky a tatínkové, kteří se starají o své děti nemají žádné finanční rezervy. Škola a pomůcky, obědy, nájem a třeba Ježíšek. Pro spoustu rodičů bolení břicha, ztráta sebevědomí a jedna věta, která se opakuje do kola: „nemáme na to, nemůžu to koupit.“ Taková ta parafráze šťastná máma nebo táta znamená šťastné dítě.
Loni na podzim jsem byla ve stejné situaci, ta situace mě dohnala k antidepresivům a do potravinové banky a Sousedského klubu Zuzany Vránové. Naučila jsem se vařit lečo na milion způsobů. Moje dcera už nebude nikdy vegankou ani vegetariánkou. Nesnášelo to. Jezdila jsem k Zuzaně jednou za čtrnáct dní. Maminek a tatínků, kteří měli hluboko do kapsy, začalo přibývat. Od září se seznam lidí zdvojnásobil.
Moje představa byla rozdělit dvoum holkám, kterým věřím částku 500.000 základ z Mníšku pod Brdy a z Benefice máme.
Tak teď tu druhou část.
Díky
Simona Vlková
Kdo za projektem stojí?
Jmenuji se Simona Vlková jsem mámou dvou dcer, tornádo co dokáže energií všechny převálcovat a taky někdo, kdo v momentě kdy ji ztratí, nemůže dýchat a ptám se sebe, proč tu jsem.
V prosinci minulého roku jsem si řekla o pomoc, nasadila antidepresiva. Začaly se mi klepat ruce a já si po dvou letech sedla k akvarelu. Začala jsem malovat křivá okna. Na sociálních sítích jsem vyvěsila svoje obrázky a dělám to do teď.
Jana Dušková z Mníšku pod Brdy mi hodila lano. Dala motivaci, řekla ať maluju a uděláme Benefici pro samoživitelé. To byl pohon. Pomoc druhým je totiž jednodušší, než když máte pomoc sobě.
Stalo se.
A já věděla ke komu peníze půjdou.
Zuzana Vránová a její Sousedský klub, který mě půl roku živil z potravinové banky a já viděla další rodiče, kteří si přicházejí pro pomoc nejen potravinovou, ale i právnickou a hezké slovo.
a další část rozdělíme maminkám, které nejsou v Sousedském klubu, ale máme na ně kontakty.
Tady jsou články, které vysvětlují, proč to dělám:
