Všechno to začalo 27. prosince, když jsem sedl na vlak do Klatov. Bellinka byla poslední ze štěňat, o které se nikdo nehlásil. Od té vteřiny, co jsem si ten nejmilejší uzlíček štěstí vezl domů, se stala mojí věrnou parťačkou. Bellinka je neuvěřitelně oddaná a hodná fenečka. Nikdy nebyla agresivní, poslechne na slovo a i bez vodítka se mě drží na každém kroku. Je to parťák, jakého si každý páníček přeje.
Před pár měsíci bylo ještě všechno v pořádku. Bellinka má i v pěti letech v sobě energii štěněte. Naše nejoblíbenější místo je Modřanská rokle, kde jsme trávili spoustu času na dlouhých procházkách. Byla se mnou všude – na výletech i na dovolené u moře v Chorvatsku. Byla zvyklá život prožívat naplno a běhat s ostatními psy.
Zhruba před čtvrt rokem jsem Bellince nahmatal malou bouličku. Původně jsem si myslel, že je to jen zvětšená uzlina, ale instinkt mi říkal, že něco není v pořádku. Diagnóza od paní doktorky po cytologickém vyšetření bouličky mě dost zasáhla: Mastocytom.
Tento zhoubný nádor je zákeřný v tom, že do těla uvolňuje histamin. Pro mojí dřív energickou parťačku to znamená obrovskou změnu. Čím víc se Bellča hýbe, tím víc histaminu se jí vyplavuje do krve a na ní se to pak projevuje celkou únavou a nevolností. Místo toho, aby si hrála jako dřív, si teď raději zaleze do postele a spinká. Je vidět, že jí není dobře. Aktuálně bere léky proti alergii a na ochranu žaludku, ale je to jen dočasné řešení do operace, které neřeší příčinu.
Situace se v posledních dnech zkomplikovala – k prvnímu nádoru který je již cytologicky vyšetřený se mi podařilo nahmatat další dvě bouličky.
