Mariolka má po 16 očních zákrocích. Na pravé oko je nevidomá, na levé je těžce slabozraká. V podstatě v „dobrém světle“ vidí obrysy velkých věcí na méně než deset centimetrů před levým okem. Bez bílé hole se už neobejde pár let. Ve „svém“ terénu se vyzná, když si jej natrénuje, jen když nejsou dány neočekávané překážky...kýbl, otevřené dveře, díra v zemi, spadlá větěv, nemluvě o těch nebezpečnějších. Právě pro svůj horšící se handicap si přála mít brzy děťátko, aby jej mohla alespoň zbytky svého zraku ještě vidět. I přes nemalé hrozby zvládla těhotenství, císařský řez a mohla by být příkladem pro spoustu nás zdravých rodiček. Její dcerka, má vnučka Sofinka je překrásná a usměvavá jako její maminka, obě jsou andílci. Sofinka má již po třech operačních zákrocích a v tuto chvíli se nedá stanovit do jaké míry vidí. To vše ukáže čas, stejně jako u Mariolky. Bohužel jejich diagnoza je neúprosná a zatím neexistuje žádný lék, žádná pomoc k zastavení úplné ztráty zraku. Mariolka je skvělou a velmi krásně pečující matkou. Během jednoho roku nás opustili mí rodiče, Mariolčini prarodiče, kteří vždy byli velkou oporou pro mne i dceru v těžkých chvílích. Mariolce odkázali krásný dar, byt v osobním vlastnictví, ve kterém jsem vyrostla já a ona v něm strávila poměrnou část svého dětství. Nyní dcera i s přítelem, který chodí do práce a se Sofinkou žijí v bytě Heimstaden, bez výtahu v posledním podlaží, s drahým nájemným, ale hlavně s neupraveným interiérem pro těžce zrakově handicapované. Což tedy tímto způsobem snažně prosím o pomoc pro ně. Aby mohly moje nejmilovanější holky mít svůj byt po prarodičích upravený a zrekonstruovaný tak, aby jejich život mohl být zase o další barvu pestřejší. Děkuji předem všem andělům, kterým nejsou lhostejné dvě krásné a čisté duše…Mariolka a Sofinka. S přáním všeho dobrého děkuje Taťána Lyčková – matka a babička.
