Představení sbírky
Život někdy píše lidem osudy, které zkouší jejich víru, sílu a odvahu. A někdy si člověk říká, že to je jen zlý sen. To není možné. Tohle se nemůže stát. To není pravda. Monča Doušová, manželka, dcera, ale především milovaná maminka dvou krásných dětí odešla náhle a nečekaně. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že už se domů, ke svým milovaným nevrátí. Nic nemůže vyjádřit smutek, pocit nespravedlnosti a naprosté bezmoci co právě teď pociťuje její rodina.
Komu pomůžeme?
Její velká láska byl Pepa, se kterým dlouho chodila, podporovala ho při fotbalu, fandila mu, a byla velmi oddanou kamarádkou, i partnerkou. Důkaz jejich lásky bylo i narození synka Pepíčka, který jim zanedlouho cupital na jejich pohádkovou svatbu. Společné bydlení a Monči cit pro pořádek dávaly všem najevo, že jsou spokojená rodina. Ale něco tomu chybělo.. Až narozením dcerky Viktorky byla rodina úplná a šťastná.
Vše se událo tak rychle. Píše se mi to jen velmi těžko.
V neděli 25. 2. 2024 ráno si Monča začala stěžovat na bolest v noze, která pomalu začala otékat. Její manžel nelenil a okamžitě ji vezl na pohotovost. Tam dostala injekci a prý to bude dobré, má jet domů. A tak poslechli a jeli. Bolest ale neustupovala, a noha stále otékala. Takže znovu honem na pohotovost, tentokrát jinou, aby měli jistotu, že názor na její stav je objektivní. Opět injekce a že noha splaskne, ať jede domů. Poslechli. To bylo naposledy, kdy se Monča vrátila domů, ke svým milovaným dětem. A strávila tak poslední chvíle plné lásky a obklopená těmi rošťáky, které pro ni byly vším… Protože noha otekla ještě víc, Pepa její manžel se o ní tolik bál, tak ji vezl na třetí pohotovost, raději se sbalenou taškou, to kdyby si ji tam chtěli nechat na pozorování. Tam po chvíli začala kolabovat. Pepa nevěděl, že je to naposledy, co svou ženu vidí. Věděl ale, že je to velmi vážné.
Po příjezdu domů vařil dětem večeři. V myšlenkách byl ale stále s Mončou. Byl na dně. Ale děti jsou tady, potřebují ho. Pak mi volal. Plakal. Měl velký strach o svou Móňu. Utěšovala jsem ho, že si ji tam nechají na pozorování, a že je u odborníků a v těch nejlepších rukou. Věděl, že to je pravda a celou noc tam volal a ptal se na její stav.
Nad ránem na pondělí z telefonu uslyšel, že Moniky stav je velmi vážný a bude nezbytné nohu amputovat.
Zanedlouho přišel telefonát, že to Monča nezvládla.
Nezvládla.
Nezvládla.
,, Co to znamená?! A kdy se vrátí domů?'' Nechápal Pepa.
Odpověď byla zdrcující, nečekaná, neskutečně bolestivá.
Nebudu psát, jak je to pro ně těžké. Nepopsatelně. Kdo to nezažil, nepochopí.
Čtyřletá Viktorka pořád hledá maminku a volá ji. Pepča je smutný, hledá na nebi tu hvězdičku, kterou se prý maminka stala.
Rozhodla jsem se proto, ačkoliv peníze nejsou všechno a život jejich milované maminky a manželky jim to nevrátí, založit tuto sbírku. Pro snadnější nový začátek.
Děkuji z celého srdce všem dárcům, kteří se mému bráchovi a dětem snaží pomoci. Vážím si toho.
