Letos v létě se ale náš život obrátil vzhůru nohama. Naše Kačenka, která byla vždy plná energie a smíchu, najednou začala být unavená, podrážděná a ztrácela chuť k jídlu. Během pár týdnů se z veselého dítěte stala holčička, která neměla sílu vstát z postele. Měla jsem strach a po sérii vyšetření jsme dostali tu nejhorší zprávu, jakou si rodič může představit – Kačenka má zhoubný nádor na mozku. Nádor je vzácný a velmi agresivní, diagnostikovali ji difuzní středočárový high-grade gliom, H3K27 alterovaný. A co je ještě horší, tento typ nádoru není operovatelný.
Všechno začalo na konci července, kdy jsme po prvním CT vyšetření byli ihned posláni do nemocnice. Pamatuji si, jak mi po telefonu řekli: „Okamžitě si sbalte věci a přijeďte, musíme vaši dceru urgentně převézt do Ostravy." V tu chvíli se mi zhroutil svět. Srdce mi bušilo, oči se zalily slzami a strach mě pohltil. Když jsem sbalila pár věcí do tašky a už jsme odjížděli rychlou záchrankou, v hlavě mi vířily jen myšlenky na to, aby to nebylo nic vážného. V nemocnici ale začal nekonečný kolotoč vyšetření – magnetická rezonance, CT, odběry, biopsie… Kačenka byla zoufalá, prosila mě, že chce domů, že bude jíst, jen aby už nemusela být připojená na ty hadičky. A já jí přitom nemohla slíbit, že to brzy skončí.
Dne 9. srpna nám lékaři oznámili tu krutou realitu – nejenže nádor nejde operovat, ale je také zhoubný. Byli jsme na dně, nedokázali jsme pochopit, jak se tohle může stát naší holčičce. Kačka, ta veselá a živá dívka s velkýma hnědýma očima, která milovala plavání, volejbal a společnost svých kamarádů? Jak se může, tak mladý život ocitnout na pokraji propasti?
O několik dní později nás převezli do Fakultní nemocnice v Brně na dětskou onkologii. Kačenka podstoupila další vyšetření a začala náročnou léčbu. Zavedení katetru, lumbální punkce, chemoterapie kombinovaná s radioterapii… Každý den byl plný bolesti a strachu, ale zároveň i naděje. Naděje, že naše Kačenka to zvládne, že najdeme způsob, jak jí pomoci.
