Příběh Elišky
Emička je dvanáctiletá, velice šikovná holčička, která se ráda usmívá. Její dospívání se projevuje typickým zvednutím obočí a protočením očí. Nesmírně miluje knihy a jednou by chtěla být bestsellerovou autorkou románů. Jde si za svým cílem. Díky své pečlivosti a svědomitosti se dostala na osmileté gymnázium, které ji velice baví. I přes svůj hendikep zvládá život s úsměvem a za to ji moc obdivuji.
Teď ale ta smutnější část. Dcerka se narodila o 2,5 měsíce dříve za velice komplikovaných podmínek. Gynekolog u mne pochybil a nezjistil závažnou anamnézu, která se objevuje u dvojčetného těhotenství. Tuto skutečnost zjistila až jiná lékařka, ke které jsem se objednala náhodně, aby mi udělala 3D ultrazvuk a já si z ordinace mohla odnést krásné fotečky mých dvou holčiček. Z ultrazvuku jsem odcházela se slzami v očích. Tento okamžik nám velice změnil život. Obrovskou radost z toho, že budu mít dvě stejné holčičky, vystřídal pocit strachu, smutku a nejistoty.
V 29. týdnu těhotenství byly holčičky navždy odděleny tím, že menší děvčátko již bohužel nemělo sílu a nedokázalo bojovat. V důsledku tohoto úmrtí došlo k akutnímu císařskému řezu, kdy se narodila pouze Emička.
Na JIPu Emička bojovala o život, ale každým dnem i měsícem se pomalu uzdravovala, avšak stupeň nedonošenosti a nedostatek kyslíku pro mozek byly tak vysoké, že byla Emičce diagnostikována dětská mozková obrna.
Mentálně je naštěstí v pořádku, velké problémy má s motorikou a pohybuje se na vozíčku. Emička je ale veliká bojovnice a věřím, že se popere se svým nelehkým osudem.
