Ahoj, jsem Veronika.
Ráda bych Vám představila svou mamku Táňu Danišovou. Je jí 45 let a dokud ještě nebyla nemocná pracovala jako pečovatelka. Vždycky to byla žena, která i když moc neměla, tak by se pro všechny rozdala. Nikdy jsem si nikoho nevážila víc, než jí. Je to můj celý svět, má drahá maminka. Díky tomu, že od mala se o mě starala sama jako matka samoživitelka spolu máme velmi silné pouto, někdy až tak, že si říkáme, že pupeční šňůra nikdy nebyla odstřihnuta😅
Ale to není to o čem bych tu chtěla psát.
Je to velmi silná žena a ještě větší bojovnice. V roce 2016 přišla pro mě první těžká zpráva a to když mi oznámila, že se jí na mozku objevil nádor. Bylo mi 10..
Ale jak říkám tímto statečně prošla a života si užívala opět na plno. Jenže nic netrvá věcně..
V dubnu 2023 ji byla diagnostikována rakovina. Rakovina 3. stupně. Byl to šok nejen pro mě… začal nekonečný kolotoč pobytů v nemocnicí, spousty vyšetření a hlavně mnoho chemoterapií i ztráta vlasů. Nikdo neví, kolik času na světě nám ještě zbývá, jak dlouho naše svíčka ještě bude hořet, ale pro tyto lidi jako je má maminka jsou i maličkosti hodně velké věci. I přes svou nemoc je to stále pozitivní žena a snaží se bojovat jak jen to jde a hlavně nikdy nezapomíná na ostatní, když ji je dobře vypomáhá starším lidem s nákupy nebo za nima chodí jen na “pokec”, aby nebyli sami. Je to skvělá žena se srdcem na právem místě. Ale proč vlastně tohle píšu?
„Lidem někdy doopravdy nedochází, co mají, dokud to neztratí..“
Važme si svých blízkých, je to to nejdůležitější, co můžeme mít❤️
