…Od Anežky pro Olíka
Letos vám chceme představit dalšího statečného bojovníka. Tím je Oliver. Tady je jeho příběh, autentický a nezkreslený – přesně tak jak nám ho poslala jeho maminka Petra.
Tak tedy jak to všechno začalo…. Oliverkův příběh začal před dvanácti lety, kdy se nám narodil ve Zlínské porodnici jako vytoužené miminko.
Ale ještě hned na „úplném úplném“ začátku, kdy nám lékařka na klinice reprodukční medicíny sdělovala radostnou novinu, že se vše podařilo, a že ten „poklad“, bude velký bojovník…a kde by mě tenkrát napadlo, jak moc pravda to bude…
Tenkrát, když se Oliverek narodil a nám byla oznámeno, že má Downův syndrom, což je chromozomální vada, se nám život obrátil vzhůru nohama….poprvé.
A že když vzhůru nohama, tak to tak doopravdy bylo a stále je… parádní a dobrodružná jízda. Miluji svého syna a upřímně bych nezměnila ani jeden chromozom.
Vyrostl z něho krásný, zvídavý, někdy náladový, ale láskyplný, bezelstný, laskavý kluk, kamarád, který si umí podmanit okolí svým smíchem, gesty, pohlazením… Byť komunikuje neverbálně, dokáže na potkání otevírat naše srdce. Obohacujeme se navzájem.
Již od malička jsme chodili plavat do specializovaného centra. Od roku jezdíme na hiporehabilitace, milujeme společné vyjížďky na kole, výlety po hradech a zámcích, cestování a objevování nových krásných míst … Jo a obalování řízků a zpívání v kostele je taky topovka :)
Olík navštěvoval čtvrtým rokem speciální školu v Kroměříži, kde měl hodnou paní učitelku, asistentku a kamarády ze třídy.
Bohužel vloni, poslední školní den, kdy se rozdávalo vysvědčení, se Olíkovi udělalo špatně a po vyšetření a odběrech byla potvrzená akutní lymfoblastická leukemie… A to se nám život obrátil vzhůru nohama podruhé.
Ale je to o tom, co jsem se od svého syna naučila já sama… Život s ním je o hodnotách, prioritách. Mnohem intenzivněji teď vnímám, co je opravdu důležité. Ano, v tomto okamžiku, jsme stáli před branou velmi vážné nemoci, o kterou jsme opravdu nestáli. Ale byla tady a my jsme se rozhodli, že budeme bojovat… A to taky děláme, už skoro devět měsíců. Nestáli bychom ale tu nebýt všech úžasných lidi, sestřiček, lékařů a personálu z hematoonkologického oddělení FN Olomouc. Smekám před nimi, a moje malá rodinka, já a Oliverek, se o ně o všechny rozrostla. Jsme vděční.
Věřím, že to spolu dáme. A že ještě nachodíme a nejezdíme na našem novém tandemovém kole spoustu kilometrů, najdeme nová překrásná místa, která nám vyrazí dech a kam se budeme rádi vracet.
„Každý člověk má svou krásu, hodnotu a důležitost. Každý vztah je jedinečný a má léčivou moc, léčivou moc lásky.“ (Jean Vanier ) .
V současnosti je Oliver snad z nejhoršího venku. Od konce února se nachází v udržovací léčbě. To znamená, že bude rok pod přísným dohledem lékařů a maminka musí dbát na dodržování přísného režimu.
