Úraz se mi stal po jednom nešťastném skoku do vody. O dno bazénu jsem si rozdrtil obratel C6 a zlomil C7. V tu chvíli jsem přestal cítit většinu těla, ale přesto se mi podařilo zachovat klid, přetočit se na záda a pomocí pravé ruky znakem doplavat ke kraji bazénu. Po chvíli mě vytáhl plavčík a vrtulník mě odvezl na urgentní operaci do nemocnice v Ústí nad Labem.
Po operaci mě čekal přesun do nemocnice v Chomutově, kde jsem několik dní čekal na volné místo ve spinální jednotce FN Motol. Tam jsem strávil další dva měsíce – a právě tam jsem si začal uvědomovat, co všechno mě čeká a kolik věcí se budu muset znovu učit.
Následovalo šest náročných měsíců v Rehabilitačním ústavu Kladruby. Každý den byl o překonávání hranic, o bolesti i malých vítězstvích. Bylo to období, které mi dalo naději, že i když už můj život nikdy nebude stejný, můžu z něj pořád něco vybudovat.
Po ukončení rehabilitací jsem se musel vzdát svého bydlení a přestěhovat se k rodičům na malou vesnici. Je to místo, ke kterému mám vztah, ale zároveň pro mě znamená velké omezení. Všechno je daleko a do domu vede 20 schodů. Kdykoliv chci jít ven, potřebuji něčí pomoc a to je pro člověka, který býval nezávislý a pořád v pohybu, hodně těžké.
Rád bych se vrátil zpět do města, kde je vše blíž a budu moci fungovat samostatněji. Mým cílem je najít bezbariérové bydlení, které by mi vrátilo alespoň kousek svobody, o kterou jsem přišel. Chci žít život, který bude co nejvíc připomínat ten, který jsem měl rád – jen uzpůsobený nové realitě.