Představení sbírky
Ráda bych Vám představila, bohužel za těchto okolností, mého dědečka Jana.
Je to 91letý pán s tuhým kořínkem a elánem třicátníka, ten mu bohužel znemožňují zdravotní potíže.
Před měsícem se mu ale během méně než týdne stala ze života noční můra – nejdříve přišel o svoji životní lásku a o 5 dní později o domov při požáru…
Proto se obracím na Vás, abychom mu mohli vybudovat nový a velice zasloužený domov dle jeho potřeb.
Dědečkův příběh
První ztráta domova
Dědeček nepřišel o domov poprvé. Poprvé to bylo na konci 2. světové války, kdy mu bylo pouhých 10 let, během vybombardování Prahy. Na dům, kde bydlel s rodinou, spadly 2 bomby a jen zázrakem, díky vyrovnání tlaku a nefunkčnosti jedné z bomb, jeho celá rodina přežila.
Dědečkův život
Po základní škole studoval střední průmyslovou školu na oboru soustružnictví, kde po dvou letech přešel na obor hračky. Po maturitě pracoval ve vývoji hraček a po 5 letech se vrátil na školu, kterou vystudoval a začal zde učit, právě na oddělení hraček. Vyrábění hraček a práce se dřevem bylo jeho celoživotní hobby a do svých 89 let trávil každý letní den na chalupě v dílně, kde vyráběl různé výrobky ze dřeva, jeho autentické každoroční PF a především vodní mlýnky. Ty každé ráno vynášel na potůček, aby se na ně mohly chodit dívat děti z celého městečka. Dědeček je nesmírně šikovný, se vším si vždy dokáže poradit a řídí se mottem, když se chce, všechno jde!
O chaloupku bohužel s babičkou časem přišli kvůli nedostatku sil a financí, a tak děda přišel o svoji dílnu i svůj celoživotní koníček.
Miluje dělat lidem radost a stejně tak miluje děti, a to především své a svá vnoučata a pravnoučata, což měli společné s mojí babičkou Věrou. 
Životní láska
S babičkou se seznámili úplnou náhodou na pražských čajích, když mu bylo 21 let. Babička zde totiž studovala a potkali se těsně před tím, než se vrátila zpět do svého rodného města. Byla to láska na první pohled. Dědečka tato vzdálenost ale neodradila a za babičkou dojížděl pravidelně 3 roky, než dostal od jejího tatínka požehnaní. 13. 6. 1959 se vzali a společně založili rodinu, měli dvě děti – mého strýce a moji maminku. S babičkou byli svoji 70 let a stali se úžasnými rodiči a prarodiči.
Můj druhý domov
Babička s dědou pro mě nebyli pouze prarodiči, ale byli mým druhým domovem. Trávila jsem s nimi spoustu času především o prázdninách na chalupě, v rodišti babičky. Už navždy budu mít v srdci vyryté ty chvíle strávené s babičkou v kuchyni, s dědečkem v dílně nebo s oběma při hraní karet po večerech. Během školního roku jsme u nich s mojí sestrou a maminkou trávily každý pátek, abychom si zahráli karty, kostky, zasmáli se a hlavně byli spolu. Babička s dědečkem totiž vytvořili místo, kde jsme se cítili v bezpečí, a věděli jsme, že za nimi můžeme přijít s čímkoliv, co se nám zrovna přihodilo.
Rány osudu
První šok pro dědu přišel, když byla babičce diagnostikována Alzheimerova nemoc. Postupně se babiččin stav zhoršoval a babička se už nedokázala starat o domácnost a později už ani o sebe. Tím se kompletně obrátily role. Dědeček na tom zdravotně také nebyl a není nejlépe – má velké bolesti při chůzi kvůli kolenům, problémy se srdcem, má diabetes a špatně slyší. Přesto se o babičku dokázal ještě několik let starat až do dubna tohoto roku, kdy byla babička převezena na paliativní péči, protože děda již neměl sílu na to, aby ji opečovával, ačkoliv by si to moc přál. Později ještě lékaři zjistili, že měla babička rakovinu slinivky.
Babička byla velká bojovnice, ale bohužel 22. 9. tohoto roku nás navždy opustila…
Aby však toho k velkému zármutku nebylo málo, o 5 dní později mu nešťastnou náhodou vyhořel byt.
Přišel o vše
Přišel o svoji životní lásku a spřízněnou duši, o veškeré vyrobené hračky, vlastnoručně vyrobený nábytek, vzpomínky a domov, který právě s babičkou 40 let společně budovali.
Během 20 minut se jeho celý život vešel do dvou igelitek. Za pár dní se konal babiččin pohřeb, na který si děda musel půjčovat oblek, protože z hořícího bytu vyšel pouze v košili, kalhotách a pantoflích. Jeho oblek shořel i s dalším oblečením. Byt je v 6. patře a děda musel co nejrychleji opustit dům po schodech, což byl pro něj veliký problém kvůli velkým bolestem při chůzi.
Žalostná realita
Dědeček v současné době bydlí s námi, ale náš byt bohužel není vybaven pro jeho potřeby a komfort a jeho každodenní návyky se pro něj rázem staly problémem. Je zcela odkázán na naši pomoc, bydlí v podstatě v obývacím pokoji a spí na rozkládacím gauči. Nemůže se ani sám dostat ven z domu kvůli 10 schodům, které vedou k našemu bytu, a právě schody mu činí největší bolest. Přišel také o všechny své známé, které v domě měl, protože se do této lokality v podstatě nemůže dostat.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Jeho vyhořelý byt je bohužel v katastrofálním stavu a je nutná kompletní rekonstrukce úplně od nuly. Po sanaci mu byt bude předán pravděpodobně pouze jako 4 stěny s příčkami. Dědeček měl byt samozřejmě pojištěný, ale pojistka pokryje pouze část základní rekonstrukce. A v ten moment přijde ta nejtěžší práce – vybudování nového domova.
Naděje na nový domov
Dědeček se touží vrátit do svého domova, protože dům má výtah a je v dobré lokalitě, takže si zvládne dojít sám s chodítkem nakoupit, k holiči a lékaři. Dědeček pohyb potřebuje, aby se jeho bolesti nezačaly zhoršovat. Ale hlavním důvodem, proč se chce vrátit, jsou právě ty vzpomínky a naše návštěvy. Pravidelně za ním dojížděla moje sestra na víkend se svým synem, kteří nežijí v Praze. Když jsme za ním s maminkou a sestrou přijely hned poté, co nám volal, že vyhořel, seděl na lavičce a po chvíli se rozplakal se slovy, že to tedy vlastně znamená, že už svého pravnoučka neuvidí tak často. Takto je odkázán jen na krátké návštěvy a zároveň je v cizím prostředí. Za vše se stále omlouvá a snaží se nepřekážet, i když mu to stále vyvracíme. Ve svém bytě by se o sebe dokázal postarat sám, a ještě by tam rád své příbuzné potkal, zasmál se a zahrál si jeho milované karty.
Je úžasným tatínkem, dědečkem a pradědečkem s velkým srdcem, který by se pro své nejbližší rozdal, pokud by mohl. A ačkoliv se mu snažíme oplatit jeho péči a lásku, kterou nám celé naše životy dává, bohužel nemáme finance na to, abychom mu vrátili jeho domov.
Proto bych se chtěla obrátit na Vás, milí dárci, jestli byste nám pomohli vybudovat mému drahému dědečkovi domov, který si zaslouží.
Vaše peníze budou využity na rekonstrukci dědova bytu a na věci, bez kterých se na denní bázi neobejde, jako je oblečení, vybavení, které mu pomáhá s jeho imobilitou, kompenzační pomůcky a další.
Pokud by se nám podařilo vybrat více peněz, než bychom potřebovali na základní rekonstrukci, zaměřili bychom se na co nejlepší vybavení pro dědečkovu imobilitu, a to například na speciální vybavení do koupelny, ložnice a cokoliv dalšího, co by mu mohlo udělat domov co nejvíce komfortní.
Děkuji předem za všechny Vaše dary či sdílení,
Vnučka Natálka
