Na jaře jsme se s přáteli rozhodli vyrazit na motocyklový výlet. Bylo 8. května, silnice byly téměř prázdné a my si to fakt užívali. Plánovali jsme si udělat hezký okruh a vrátit se domů. Bohužel, osud měl jiný plán. V poslední zatáčce jsem měla nehodu.
Procitla jsem a necítila jsem se dobře. V puse štěrk, rozbité plexi na helmě a já ležící u krajnice v protisměru. Sanitka dorazila rychle, dali mi kapačku proti bolesti a začali zjišťovat můj stav. Dali mi nákrčník a nandali na nosítka. Během cesty do nemocnice mi řekli, že jsem přišla o nohu – ta se nacházela v černém pytli vedle mě. Bylo to pro mě šokující, ale zároveň jsem si uvědomila, že jsem ráda, že žiju. Ocitla jsem se ve velmi těžké situaci, ale rozhodla jsem se, že se nebudu utápět v depresi. Byla jsem hozena do vody a musela jsem se naučit plavat.
V nemocnici jsem podstoupila několik operací a strávila téměř měsíc na JIP. Musela jsem jenom ležet, protože jsem měla podezření na zlomený krční obratel. Bylo to období, kdy jsem se musela smířit s novou realitou. Sice jsem přišla o nohu, ale díky profesionální péči lékařů jsem se brzy začala soustředit na rehabilitaci a na to, jak se co nejdříve vrátit do běžného života.
Po skoro měsíci a pár dalších úspěšných operací za mnou do nemocnice přišel protetik. Stal pro můj další život tou nejdůležitější osobou v mém životě, stará se mi o protézu, která mi nahrazuje mou amputovanou nožku a pomohl mi také porozumět tomu, jak protéza funguje a jaké mám možnosti. Po propuštění z nemocnice jsem začala rehabilitaci a učila jsem se znovu chodit. Každý krok byl pro mě výzvou, ale neztrácela jsem odhodlání. I když jsem čelila mnoha omezením, postupně jsem se učila, jak překonat překážky a vrátit se k aktivnímu životu.
Během šesti let, kdy jsem používala první protézu, jsem se snažila žít naplno. Sice mi život přinesl spoustu výzev, ale každé malé vítězství mi dodávalo sílu a motivaci pokračovat. Teď se však blíží čas, kdy budu potřebovat novou protézu. Ta má svou životnost a po šesti letech už není schopná plně vyhovovat mým potřebám.
Proto se na vás obracím s prosbou o pomoc. Zdravý člověk si jen těžko dokáže představit, jaké překážky v každodenním životě musí osoby s amputací překonávat. Každý z nás má právo žít plnohodnotný život, a já se snažím o to, abych to dokázala. Vaše podpora mi umožní žít co nejvíce normální život, sportovat a znovu se zapojit do společnosti.
Děkuji vám za ochotu a pomoc, která mi pomůže znovu žít plnohodnotný život. Každá koruna se počítá a já si vaší podpory nesmírně vážím."
