Moje sestra Miluše Bundilová, kterou musíte zásadně oslovovat Milčo, je už sedmým rokem na vozíku. V květnu 2017 nešťastně spadla z kola a tak si zlomila obratle, že došlo k porušení míchy a ochrnutí od prsou dolů. V té době bylo jejím dětem pět a devět roků.
Brzy bylo jasné, že se Milča už nikdy nepostaví. Bylo jí 35 let, když se jí život obrátil naruby. Byla rok po mateřské, zpátky v práci na plný úvazk a těšila se, že si začne s dětmi a manželem užívat cestování a společný volný čas. Místo toho byla čtyři měsíce v nemocnici, kam za ní několik týdnů nemohly děti, a dalšího půl roku v rehabilitačním ústavu.
Manžel zatím vlastníma rukama upravil jejich dům k bezbariérovému užívání, rekonstruoval koupelnu, vyboural část obýváku, aby do něj mohl vést výtah. Milča je díky tomu ve svém domově absolutně soběstačná.
Jejich dům však stojí v kopci. Vozíčkář se bez pomoc nevyšplhá do žádného kopce. Stačí malé převýšení a jste nahraní. Proto Milča začala brzy používat přídavný elektromotor, aby mohla chodit ven s dětmi a venčit psa. Dovolit si mohla jen levnější model a ten dlouho nevydržel. Je určený spíše na rovnější terén.
Pomozme Milče pořídit solidní elektromotor, který bude jejíma nohama. Díky němu se dostane ven i do přírody, kterou miluje. Čas, který nemůže trávit s dětmi kvůli svému omezení, se jí nikdy nevrátí. Ale elektromotor jí dá svobodu a mnohem lepší budoucnost.
