Jako každý sem měla normální život , svou milování práci s zvířátky a krásný domov, přítele, a pak v roce 1986 přišla ta diagnóza roztrusena skleróza a s časem přidala skoleoza a osteoporóza a to čím dál tím víc mne omezoválo v pohybu a nejsmutnější že postupně sem ztratila přítela a kamarádi a zůstaly mne jen zvířátka které sem kdysi vzala z utulku, a ktere i po ted daruji mne neskutecnu lasku a podporu. Před několika týdny můj stav se zhoršil a pani doktorka doporučila mne rehabilitaci na které ne mám bohužel penízky a která pro mne životně důležitá. Teď mne je 59 let a se všech sil snažím se mít aspoň trochu napelnujici život a ne vzdávat to. A i to málo co teď dokážu je pro mne neskutečnou radostí.
Tuto sbírku zakládám kvůli tomu nejcennějšímu co mám- šanci na život; na možnost pohladit a dotýkat se svojich zvířátek, možnost si sama vyčistit zuby , možnost se sama najíst..... 









