Jsme parta kamarádů, co nazkoušela divadelní představení, odehrála dvě reprízy a objevila prostory, které se zdály být dokonalé. V přední části ráno kavárna, večer bar. V zadní divadlo. Ideál.
S mladickou naivitou, ale zase plní energie, jsme se tohoto prostoru ujali. Prozření trvalo přibližně dva týdny.
Množství hodin práce nepočítáme, proč taky, cesta za splněnými sny nebývá jednoduchá.
Po téměř roce ale máme ráno fungující kavárnu a večer bar hrdě nesoucí název Lumos. Divadlo má nový zvuk, lepší světla, navěšené šály a má se k světu.
V našem divadle se střídá spousta malých, začínajících souborů, uvádí se zde školní představení, občas tady máme i přednášku nebo koncert. I my sami zde hrajeme a tvoříme (na fotografii snímek z našeho prvního představení Carpe diem?).
Pokud bychom žili v ideálním světě, divák by se po příchodu na představení usadil a do jeho konce se ani nepohnul, žádný problém by nebyl. Jenomže taková utopie nefunguje ani u nás, a tak se naše židle stávají stále více a více vrzavými. A jelikož člověk je tvor společenský, tak když se rozvrže jeden, ostatní se k němu kvapem přidávají a než se jeden naděje, vrže mu celé divadlo.
Naší aktuální velkou touhou by bylo vzepřít se a učinit tomuto vrzání zadost.
