Karolína Tichá Foto - focení na podporu sbírky mojí neteře

Jmenuji se Karolína jsem fotografka, máma na rodičovské a teta Amy, na kterou je aktuálně vypsaná tato sbírka.

Jsem ráda, že se vybrala cílová částka v poměrně krátké době, ale to neznamená, že nebude potřeba více peněz a jelikož aktuálně nemůžu do sbírky přispět tolik, kolik bych chtěla, tak jsem se rozhodla, že vypíšu focení a z toho půjde buď celá nebo určitá část na sbírku (podle druhu focení). Částka z focení se bude zasílat na tuto Dobrovýzvu do komentáře vložíte určitý variabilní symbol, který Vám zašlu,  abych mohla platby zkontrolovat.

Focení budu vypisovat na mém profilu viz níže, kde vždy uvedu i jaká částka z něj půjde na sbírku.

https://www.facebook.com/karolinaticha.foto

Amy je momentálně 1 rok, ale vývojově je na úrovni maximálně 6. měsíčního dítěte. Nyní je naším cílem vývoj posouvat dál a dál, co nejvíce to půjde a k tomu potřebujeme navštěvovat různé typy rehabilitací.

Ahoj, 

jmenuji se Amélie ( doma mi říkají Amy) a ráda bych Vás seznámila s mým příběhem. Narodila jsem se 5 dní po termínu, jako zdravá holčička a první 2 měsíce mého života byly úplně bez problémů. Užívala jsem si pozornosti rodičů a mojí starší ségry Lili. Ve 2 měsících se bohužel, ale vše změnilo. Nejprve to začalo tím, že jsem postupně přestávala jíst míň a míň. Maminka řešila s Dr. možnost problému a případné dehydratace a jakmile jsem začala i trochu zvracet, odjeli se mnou s tátou na pohotovost. Na pohotovosti určili, že jsem dehydrovaná a hospitalizovali nás. Zde mi prováděli různé vyšetření, brali krev atd., aby přišli na příčinu mého stavu. Dostala jsem kapačku a glukózu, aby mi doplnili tekutiny. Dle výsledků se zjistilo jen, že v mém těle je zánět, který nešel blíže specifikovat. V jednu chvíli mi nateklo i oko, ale po dvou vykapáních bylo vše v pořádku. Stav se tedy přičítal tomu, že moje ségra nastoupila do školky a jak už to bývá za pár dní hned donesla domů chřipku a moje tělo se tedy vypořádávalo s nějakým bacilem.

Kapačka zabrala a já začala jíst a tak nás i s mámou po týdnu hospitalizace propustili domů. 

Po dvou dnech doma jsem ale v noci dostala záchvat hysterického pláče, ze kterého jsem upadla do bezvědomí a přestala jsem na chvilku i dýchat. Mezitím, co mě táta oživoval, máma volala záchranku.

Záchranka mě odvezla a já dalších 10 dní bojovala o život v umělém spánku. Prognózy lékařů nebyly vůbec dobré, nedávali mi ani šanci 24 hodin na přežití, ale já se nedala a všem jsem ukázala, jak moc jsem silná a život zpět jsem si vybojovala. Postupné probouzení z umělého spánku proběhlo bez problémů a já pak byla přesunuta JIP a po pár dnech na oddělení neurologie, kde se bohužel moji rodiče dozvěděli, že u mě proběhlo masivní krvácení do mozku a došlo k velkému poškození obou hemisfér. Genetika zjistila jen to, že mám Leidenskou mutaci, ale přesná příčina toho všeho se dodnes bohužel nezjistila. Následkem poškození mozku se u mě rozvinula i epilepsie, která je nyní kompenzována dobře léky, kvadruhypertonie s pravostranou převahou a centrální postižení zraku. Po probuzení jsem měla dlouho problém se zrakem. Nechtěla jsem se vůbec dívat na pravou stranu a oči si dělaly co chtěly, to se ale cvičením a trénováním poměrně srovnalo. Dopředu mě žene i Lili, se kterou ráda blbnu :)

Rodiče se mnou cvičí několikrát denně Vojtovu metodu. Dochází k nám i poradkyně z EDY ( raná péče), která nám půjčuje pomůcky pro rozvoj zraku a pohybu a dává typy na rehabilitace a polohování. Nově jsme začali chodit i na neurorehabilitace, které bohužel nejsou hrazeny pojišťovnou a jsou tak pro naše velmi nákladné. Zatím na ně budu docházet 2× až 3× týdně, ale jejich délka a četnost se bude postupně zvyšovat a později se přidají i další druhy rehabilitací a rehabilitačních pomůcek, když to budu fyzicky zvládat. Momentálně jsem vývojově na úrovni 6.měsíčního dítěte a tak všichni věříme, že další rehabilitace mě posunou zase o malý kousek dál.

Vyhlídky doktorů nejsou moc dobré, ale já jim ukážu, že se pletou!

Děkuji vám všem, kteří si můj příběh přečetli až sem a všem, kteří mi pomáháte, abych mohla více rehabilitovat a posouvat se ve svém vývoji a možnostech.

Peníze budou použity na neurorehabilitace, ergoterapie, fyzioterapie, další možné rehabilitace a případné rehabilitační pomůcky, které budeme postupně ještě potřebovat.

Ergoterapie a neurorehabilitace na klinice Astra jsou velice nákladné a pojišťovna na ně vůbec nepřispívá. Jedna hodina rehabilitace stojí 1 200 Kč, půlroční terapie vyjdou tedy přibližně na 240 tisíc.

Pokud by se vybrala částka vyšší, byly by peníze použity na další druhy rehabilitací a terapií, které by Amy mohly ještě pomoci.