Představení sbírky
Jmenuji se Eva Táborská a narodila jsem se roku 1976 v Městci Králové. Po celou dobu těhotenství mé Maminky bylo vše v pořádku až po komplikovaném porodu, jsem byla odvezena do nemocnice v Kolíně a tam byl vynesen verdikt, rozštěp páteře. Po letech těžkých zdravotních komplikací bych se ráda vrátila k aktivnímu životu a moc by mi pomohl šlapací adaptér k invalidnímu vozíku.
Komu pomůžeme?
Mamince po nějaké době řekli, že jsem měla venku páteř. Tak se stalo to, že se mi zanesl nějaký bacil do páteře. Domů za rodinou jsem se z porodnice konečně dostala až po půl roce.
Kromě pravidelné rehabilitace v lázních se mnou musela Maminka cvičit i doma což bylo náročnější. Byla tak nucena nechat dojíždění do zaměstnání, ale naštěstí získala práci z domu. Rostla jsem a díky naší dřině jsem se mohla pohybovat alespoň po kolenou. Později nastal problém, kam do školy? Kvůli další operaci jsem první třídu absolvovala po nemocnicích a lázních a do druhé třídy jsem již nastoupila do Jedličkova ústavu v Praze. Tam jsem zažila i světlé chvíle kdy jsem se mohla pohybovat díky chodítku a ortézám. Ty však brzy pominuly, jelikož se mi bortila páteř a s chůzi jsem musela skončit. Od té doby jsem na vozíku.
V Jedličkově ústavu jsem vyrůstala a žila až do absolvování Integrované střední školy v Hrdlořezích, kde jsem později získala i práci. Byla jsem šťastná, že mohu být užitečná. Také jsem začala sportovat. Jezdili jsme na mezinárodní hry pro tělesně postižené, kde jsem se umísťovala na medailových místech ve stolním tenise a v jízdě na vozíku, resp. formulce.
Od roku 2004 jsem se kromě formulky věnovala ještě hodu oštěpem a vrhání koulí. Žila jsem aktivní život, našla nové zaměstnání a vrátila se do rodného bydliště. To vše mi usnadňoval i získaný řidičský průkaz.
V roce 2007 jsem však musela všechno opustit, protože mi začaly další zdravotní problémy spojené s dekubity. Teprve loni jsem po letech komplikací prodělala snad již poslední z nesčetných operací. Když by byla možnost a zdravotní stav mi to dovoloval, v což již zase věřím, moc ráda bych se zase vrátila do zaměstnání a k aktivnímu životu.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Chtěla bych zase sportovat, jezdila jsem dříve i na handbiku, ale takto náročný sport už pro mě nebude možný. Důkladně jsem zjišťovala a zvažovala různé možnosti a nakonec jsem oslovila firmu Ultina s.r.o. Probrali jsme mé potřeby a nabídli mi šlapací přídavný pohon Tribike od společnosti Triride, který mohu sama připojit k vozíku. Tento hybridní pohon vyvinul sám zakladatel italské firmy, vozíčkář Gianni Conte. Zařízení je tak léty prověřené a spolehlivé. Tribike má elektromotor, ale mohu si na něm také aktivně zacvičit. Je to velmi kompaktní a lehký pomocník. Obsahuje mimo jiné asistenci šlapání (PAS), zpětný chod, IBS (inteligentní brzdový systém s rekuperací), ICC (inteligentní tempomat), baterii s dostatečným dojezdem, elektronickou asistenci při rozjezdu do kopce a 5 úrovní pomoci.
Cena tohoto promyšleného přídavného pohonu je 147 000,- Kč. Jsem sama, práci jsem stále ještě kvůli zdravotním problémům nenašla, mám velké výdaje spojené s náročnou léčbou a do toho běžné výdaje na bydlení. Mé finanční možnosti na toto zkrátka nedosáhnou.
Chtěla bych Vás tímto poprosit o peněžní pomoc, která by mi z části dopomohla k pořízení hybridního přídavného pohonu Tribike HYBRID E Plus k invalidnímu vozíku.
Za každou poskytnutou finanční podporu budu velmi vděčná.
Děkuji
Táborská Eva
