Představení sbírky
Obracím se na vás s prosbou o pomoc pro naši rodinu. Jsem táta dvou úžasných holčiček. Na jaře roku 2023 mi byl diagnostikován nádor na mozku. Prognóza je velmi nejistá a léčba je dlouhodobá a náročná.
Snažím se bojovat, jak jen to jde. Pravidelně podstupuji náročné rehabilitace, které mi pomáhají, ale můj zdravotní stav mi bohužel zatím vůbec neumožňuje návrat do práce, přestože bych se velmi rád znovu zapojil a rodinu zabezpečil.
Moje partnerka se snaží najít zaměstnání, které by dokázala skloubit s náročnou péčí o rodinu i se svým vlastním zdravotním stavem. Dlouhé období strachu o můj život, neustálý stres a časté hospitalizace či pobyty v lázních se bohužel výrazně podepsaly i na jejím zdraví. Náš společný sen, který jsme do jara 2023 měli – rekonstrukce vysněného domečku pro rodinu – se v této situaci zcela rozpadl.
Od té doby se potýkáme s vážnými existenčními problémy, které se týkají i těch nejzákladnějších potřeb, jako je bydlení, stravování, oblečení, léčba, léky nebo doprava k lékařům. Pomoc od okolí si velmi vážíme, ale bohužel není v silách blízkých pokrýt vše, co naše rodina nutně potřebuje.
Veškeré finanční prostředky z této sbírky budou použity na pokrytí a doplacení léčby, rehabilitací a léků a také na základní rodinné výdaje – bydlení, stravování, péči o domácnost, oblečení a případně studium dětí.
Jsme velmi skromná rodina a pomoc jsme nikdy nevyhledávali. Proto vás dnes s pokorou prosím: pomozte nám společně vytvořit alespoň základní zázemí, které mi umožní soustředit se na léčbu, mé partnerce dopřeje klid pro její uzdravení a našim dětem znovu přinese pocit stability a bezpečí.
Děkuji vám z celého srdce.
Komu pomůžeme?
Můj příběh začal v březnu 2023, kdy mě z ničeho nic začala silně bolet hlava. Zpočátku jsem tomu nepřikládal velkou váhu, jen jsem si více hlídal pitný režim. Ani po dvou týdnech ale bolest neustávala. Přesto jsem dál chodil do práce a o víkendech opravoval dům, kde jsme plánovali se ženou a dětmi bydlet.
Postupně mi bylo čím dál hůř. Až jednoho rána jsem se probudil a viděl jakoby v mlze. Přesto jsem si stále říkal, že to přejde, a chtěl jsem jet do práce. Bylo mi ale natolik zle, že jsem navštívil obvodní lékařku, která mě okamžitě odeslala na neurologii. Po CT vyšetření hlavy mi lékařka oznámila, že mám v mozku útvar o velikosti 3 × 4 cm a že musím být ihned hospitalizován.
V nemocnici mě čekala další vyšetření včetně lumbální punkce. Bylo rozhodnuto, že za týden podstoupím operaci k odstranění nádoru. Můj stav se však rychle zhoršil a operace musela být provedena akutně. Došlo ke krvácení do mozku a byla mi zavedena drenáž. Z tohoto období a z následujících zhruba čtrnácti dnů si téměř nic nepamatuji – vše znám jen z vyprávění rodiny a lékařů.
Když jsem se probudil na jednotce intenzivní péče, vůbec jsem nechápal, co se děje. Několik dní trvalo, než se mi přestala točit hlava. Musel jsem se znovu učit chodit a trénovat jemnou motoriku rukou. Týden po propuštění jsem navíc prodělal plicní embolii a strávil další týden v nemocnici. Od té doby si musím dvakrát denně aplikovat léky na ředění krve.
Po zjištění přesného typu nádoru jsem musel podstoupit ještě jednu operaci a následně mi byla naplánována léčba v Protonovém centru. Díky nadačnímu fondu se mi podařilo zajistit ubytování během léčby.
Celá situace velmi těžce doléhá na celou rodinu. Moje partnerka i děti si procházejí obrovskou psychickou zátěží. Starší dcera odmítala chodit do školy a nechtěla odjet ani na závody se svým klubem, na které se celý rok připravovala. Obě dcery chtějí být neustále se mnou a velmi těžce nesou chvíle, kdy podstupuji léčbu nebo rehabilitace.
Můj zdravotní stav je bohužel stále velmi nejistý. Nejtěžší na tom všem je vědomí, že momentálně nejsem schopen svou rodinu zabezpečit.
Během léčby a rehabilitací je odloučení od dětí a rodiny nesmírně bolestné. Přesto věřím, že léčba i rehabilitace mi pomohou a že budeme zase všichni spolu. Každý společný okamžik je pro mě obrovským darem. Jsem vděčný za každou chvíli, kterou mohu se svou rodinou strávit, protože to není samozřejmost. Každý den se ale zároveň obávám, že tu pro své holčičky jednou nebudu.
