Rád bych se vám představil, jmenuji se Štěpánek je mi 8 let. Už u maminky v bříšku se se mnou začalo dít něco špatnéh. Po narození se zjistilo, že nemám vyvinutý mozek. Diagnóza zněla mikrocefalie, také sekundární fokalní epilepsie. Hned po narození jsem musel na JIP na pozorování, kde jsem byl 14 dní.
Po 2 měsících doma, jsem musel do nemocnice, tehdy mi byla zjištěna další diagnóza diabetes insipidus centralis. Trvalo to ale nakonec dr. našli lék, který mi pomáhal udržet tekutiny v těle.
Postupem času byly zjišťovány další diagnózy (těžká mentální retardace, Schizencefalie, CNS…) časté onemocnění plic, zápal plic, který se stále opakoval až do doby než jsem byl znovu na JIP, kde jsem bojoval dlouhé týdny o svůj život. Vybojoval jsem si místo na světě, chtěl jsem tu být, ale museli mi dát peg. Začátky byly náročné, ale zvládl jsem to.
O rok později jsem byl znovu na JIP, jednalo se o kolaps organismu, byl jsem zaintubován, nedokázal jsem sám dýchat, potřeboval jsem pomoc. Maminka s tátou se museli rozhodnout..po probuzení jsem nevěděl kde jsem, bál jsem se zvuků. Měl jsem tracheostomii, bez ní bych nezvládl dýchat sám. Opět to bylo strašně těžké, ale maminka s tátou mě drželi za ruku, uklidňovali mě. Já si na tracheostomii zvyknul, už jsem se nebál odsávačky. I když vím, jak moc náročné to tehdy bylo pro mě i mé rodiče, znovu jsem si vybojoval místo.
Když mě konečně pustili domů bylo to vše jiné a všichni jsme si zvykali. Po nějaké době jsem mohl znovu začít rehabilitace znovu od začátku. Po roce jsem zvládl dýchat s mluvící ventilem, byl jsem tak šťastný a maminka i tatínek také.
Rehabilitace mi velmi pomáhají, už tolikrát jsem se vracel a nikdy nevzdal. Věřím, že dokážu víc, věřím, že to zvládnu. Neurorehabilitace i ergoterapie mi pomáhají zlepšovat se každým dnem a zvládnout víc než včera. Dokážu teď víc než před rokem!
