Taťka žil spokojeně s rodinou ve starším domku na vesnici. Velmi se těšil, až se stane dědečkem. Nikdy nepokazil žádnou zábavu, měl rád kolem sebe svou rodinu, ale i přátele a kamarády. Mezi jeho záliby patřilo rybaření, rád pracoval se dřevem a užíval si vycházky se psem do přírody. Donedávna pracoval jako profesionální řidič, než mu vstoupila do života Crohnova choroba, se kterou se těžce vyrovnával. Podstoupil několik operací, ale naučil se s tímto nelehkým onemocněním žít. Nikoho nenapadlo, že může přijít ještě něco mnohem horšího.
Po několika měsících v nemocnici se stav stabilizoval, i když byl stále plně závislý na péči druhé osoby. Byla odstraněna tracheostomie a postupně začal přijímat i pevnou stravu, protože začal sám opět polykat. Po snaze navrácení lebeční kosti, nastaly opět komplikace v hojení rány a kost musela být vyjmuta. I tuto další operaci zvládl a nevzdal to. Chybění lebeční kosti však znemožnilo pobyt v rehabilitačních zařízení, která ho odmítala přijmout.
Mamka tedy zvolila nejlepší řešení pro taťku a po 8 měsících pobytu v nemocnicích si ho vzala do domácí péče. Pro mamku to ovšem znamenalo přerušení zaměstnání, nepřetržitou péči o taťku, zajištění řady zdravotnických pomůcek, úpravy v domě. Zajištění transportů na rehabilitace a na další ambulantní vyšetření. Starost o domácnost a spousta administrativy a financování zůstalo pouze na mamce.
Jediné zařízení, které dává šanci se posunovat dál, je soukromá ambulantní neurorehabilitace Neuron Medical s.r.o. Radek je tam převážen sanitkou v doprovodu mamky 3× v týdnu na 4 hodiny, kde kromě rehabilitace, probíhá logopedie, ergoterapie a robotika. Nezahálí ani doma s mamkou, kde několikrát denně cvičí a stále pracuje na zlepšení komunikace a kognitivních funkcí. Každý pohyb je pro něj velmi náročný a bolestivý. Po 5. měsících domácí péče mnohem lépe vnímá, je celkově v dobré náladě a dokáže se i smát. S mamčinou pomocí se přesune na vozík a chvíli vydrží ve stoji. Doufáme, že díky těmto rehabilitacím pokroky půjdou dál a dosáhne tak co nejvyšší možné soběstačnosti.
Tátovou velkou psychickou oporou a povzbuzením jsem i já dcera a téměř roční vnouček, který nám kompenzuje vše, co se kolem děje. Dodává mu energii a sílu posouvat se dál v léčbě. Jako dědeček by určitě někdy rád přečetl vnoučkovi pohádku, či zazpíval písničku před spaním. Dalším členem rodiny je náš čtyřnohý kamarád Barny, kterého si vychoval a dělá mu po celý den doma společnost.
Budeme všichni moc šťastni, když uvidíme, že je táta spokojený a dělá další pokroky a dokáže se opět radovat ze života se svou rodinou a přáteli.
Abychom zvýšili jeho šanci jít dál a stále se zlepšovat je nutná dlouhodobá rehabilitace a pomůcky, které mu na této cestě pomohou.
