Jsem neformální pečující, máma a samoživitelka, momentálně v částečném invalidním důchodu. Blíží se mi 54 let. Celodenně pečuji o svého 31letého hendikepovaného syna se středně těžkou mentální retardací a epilepsií. Syn potřebuje dopomoc ve všech oblastech života – skutečně 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nemohu odejít z domu bez toho, aniž bych mu zajistila osobu, která se o něj postará.
V péči mám i mladšího syna (16).
Dlouhodobá péče se už výrazně podepsala na mém zdraví a můj lékař mi doporučil lázeňskou léčbu. Bohužel nemám nikoho, kdo by mě mohl v péči zastoupit – jedinou možností jsou placené sociální služby, na které ale příspěvek na péči zdaleka nestačí. Můj zdravotní stav se zhoršuje, a proto si dovoluji požádat o pomoc, aby můj syn nemusel být umístěn na psychiatrii nebo dokonce do ústavu, ale mohl zůstat v prostředí, kde je spokojený – doma.
Jako neformální pečující totiž nemám nárok na nemocenskou, dovolenou ani žádné hmotné zabezpečení. Velice děkuji za Vaši podporu v této nelehké životní situaci a velmi si jí vážím.
