Jmenuji se Honzík Havelka. Narodil jsem se 22. 3. 2018 v Benešovské porodnici. Bydlím se svými rodiči a starší sestřičkou Kristýnkou ve Vlašimi. Byl jsem veselý klouček i přes diagnózu praktické hluchoty levého ouška, kterou mi zjistili po půl roce po porodu. Přes mírný opožděný vývoj hrubé motoriky jsem zvládal to, co mají děti mého věku zvládat. Reagoval jsem na oslovení, smál jsem se, vnímal okolí kolem sebe, vydával slabiky, vokalizoval a měl oční kontakt s osobou, která na mě mluvila. Vše mě zajímalo a byl jsem celkem zvědavý klouček.
To vše se ale změnilo přibližně v roce a čtvrt. Nejdříve si změn všimli rodiče a poté i blízké okolí. Postupně jsem přestal vnímat okolí, ztratil jsem oční kontakt, hrubá i jemná motorika se zastavila a nevyvíjela se dál. Postupně jsem přestal vydávat slabiky a vokalizovat. Tímto pro mě začal kolotoč návštěv různých odborníků a doktorů, ale nikdo mi pořádně neuměl pomoci. Absolvoval jsem třeba i několikrát do měsíce různá vyšetření. Navštěvuji neurologii, foniatrii, klinickou logopedii, psychologii, psychiatrii, ergoterapii, hipoterapii, hyperbarickou komoru. Na kardiologii potvrdili, že mám srdíčko v pořádku, kompletní rozbor krve ukázal, že mám nižší hladinu nějakého vitamínu, jinak je vše v normě. Na ortopedii mi potvrdili ploché nohy, na chirurgii pupeční kýlu a na genetice, a to je asi nejdůležitější poznatek, mikroduplikaci chromozomu 16. Tato mikroduplikace může způsobit spoustu zdravotních komplikací jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dodnes nemám stanovenou diagnózu a doktoři se nemohou shodnout na autismu či opožděném vývoji. Každopádně dodnes nemluvím a nevnímám své okolí tak, jak bych měl, nerozumím mluveným slovům. Ve Vlašimi navštěvuji mateřskou školku, kde mi byla přidělena asistentka. Ve školce se mi líbí a občas se s i snažím zapojit se do různých her mezi ostatní děti.
