Jmenuji se Miuška, je mi 15 let a jsem veselá, hravá kočičí holka prý s velkým smyslem pro humor. S mou lidskou mámou jsme se poprvé potkaly před lety, když mě jako kotě našla po Vánocích pod schody u paneláku, kde chodila pravidelně krmit kočičí smečku, kterou nechala vykastrovat. Když se na mě moje současná máma koukla a zjistila, že jsem také holka, tak mně vzala k sobě a říkala, že mě vykastruje a pokusí se mi najít domov, protože jsem ještě prďola a zasloužím si šanci. Jenže nepodařilo se a já s mou kočičí mámou zůstala až dodnes.
Nelitujeme toho ani jedna. Milujeme se navzájem. Po mně máma pomáhala ještě dalším kočkám i jiným zvířatům (ježci, zranění ptáci, toulaví psi), některým domov našla, některá zvířata u nás za těch 15 let zůstala (útulky nemohly v tu dobu pomoci). Třeba moji nevycválaní kočičí bráchové Honzík, Harly a ďáblík Fifin a chlupaté hyperaktivní cosi …pudlík zachráněný z množírny, prostě prdlá Áďa. S mámou jsem si až do letošního roku žili v rámci možností samoživitelky dobře. Léčbu běžných nemocí máma vždy nějak vyřešila a řeší seč plat dovolí. Tzn. Adélčiny léky na srdce, moje léky na štítnou žlázu a Harlynkovi speciální granulky na selhávající ledviny. Holt jak máma vždy říká, co se dá dělat, jsme takový malý spolek zvířecích důchodců bydlící v 1 + 1 :-)
Jenže letošní rok se stalo to, co nikdo nečekal. Na dásni se mně objevila nějaká malá boulička. Při kontrole se to mojí paní veterinářce nezdálo (Veterina Jižní Svahy) a že při plánovaném čištění zubního kamene, když budu v nárkoze, tak na to pro jistotu mrkneme a vyoperujeme to. Paní doktorka bouličku vyoperovala a poslala do Brna.
Došel výsledek Adenokarcinom, high grade, angioinvasivní, s komentářem: Nález odpovídá adenokarcinomu vysokého stupně malignity, pravděpodobněz apokrinních žláz. Apokrinní adenokarcinomy jsou obvykle velmi invazivní a destruktivní
novotvary, často se šíří z původního ložiska. U koček jsou agresivnější než u psů. Tentonádor je angioinvasivní a lze očekávat metastázy, zejména do regionálních mízních uzlin
a také do plic.
Jelikož mě má máma moc ráda, tak zajela do Brna na kliniku Animed k paní doktorce Vitulové.
A tak začal náš boj s cílem zabránit metastázám, polovinu léčby máme za sebou, protože si máma část peněz půjčila a bude je splácet, část peněz získala z toho, že prodala dárky od rodičů, které dostala k narozeninám. Navíc máma začala šetřit na všem, co se dá, ale nestačí to… a proto jsem já a máma Hanka tady na Doniu.
Chceme zabojovat, neboť dle vyjádření paní MVDr. Vitulové, máme při pokračování léčby šanci nad rakovinou vyhrát.
Předem moc děkujeme za pomoc.
