Do jaké situace vstupujeme...
Všichni si přejeme, aby válka na Ukrajině dospěla co nejdříve ke spravedlivému konci. Vojáci, kteří nesou největší zátěž a nasazují život, si zaslouží maximální podporu. Nejsou ale jediní, kdo strádá v těžkých podmínkách…
Zakoupením minibusu chceme pomoci starým lidem v Záporoží, izolovaným ve svých bydlištích, dostat se na místa materiální, psychologické i duchovní pomoci.
Záporoží. Velké město prakticky v bezprostřední blízkosti fronty. Když začala válka, velká část vnitřních uprchlíků směřovala právě sem. Často s sebou měli jen pár nezbytných věcí. Než zafunguje stát a zareagují humanitární organizace, musí si poradit místní lidé sami.
Komu pomůžeme?
V Záporoží existuje jedno menší společenství evangelikálních křesťanů-baptistů, které začalo okamžitě shánět potřebné potraviny a základní věci. Připravovali potravinové balíčky a vařili jídlo pro několik set lidí. A nejen to – podporovali uprchlíky i sociálně a duchovně. Lidé zasažení válkou, kterým ruská armáda rozstřílela domy a kteří často přišli o někoho blízkého, jsou v těžkém stresu, a taková podpora je stejně důležitá jako potraviny.
Záporožští křesťané se nestarali jen o migranty, ale základní potraviny vozili (a stále vozí) ve své dodávce i na frontu vojákům. Za tuhle službu dostali koncem roku 2022 poděkování od Ministerstva obrany Ukrajiny.
Jak válka pokračuje, situace v Záporoží se samozřejmě zhoršuje. Některé věci nejsou na první pohled vidět a člověk v naší situaci si to často ani neuvědomí. Vídáme obrázky ukrajinských vojáků a operátorů dronů – jsou to mladí hrdinové, kteří nasazují své životy – a díky Bohu za ně. Podívejte se ale dobře na následující fotku:
Všimli jste si něčeho? Ano, samí staří lidé. Věkové složení záporožských obyvatel se radikálně posunulo ve prospěch starších lidí. Mladí muži z této oblasti jsou ve válce nebo i s rodinami uprchli na západ. To s sebou přineslo další problém. Sbor se snaží za každou cenu udržet svou službu uprchlíkům i vojákům. Břemeno práce však teď spočívá na ramenou starších lidí, převážně žen. Stále ale slouží. Sbor se stal nejen důležitým místem humanitární pomoci, ale i jakýmsi komunitním centrem, kde lidé postižení válkou najdou společenství a psychologickou i duchovní pomoc. Programy pro postižené jsou, kromě nedělního shromáždění, pořádány několikrát týdně.
Jenže Záporoží je velké a pohyb po městě je pro starší lidi (ať už domácí nebo uprchlíky) obtížný. Před válkou pomohli mladší lidé svými auty a dalo se spolehnout i na městskou hromadnou dopravu. To už teď neplatí. Mladí jsou pryč a městská doprava prakticky nefunguje. Lidé jsou izolováni ve svých bytech a domech, protože pěšky do místa pomoci nedojdou a na městskou hromadnou dopravu se nedá spolehnout. Tramvaj vás může dovézt do půli cesty a dál buď nejede, nebo nepřijede přípoj. Osmdesátiletá babička těch 10–15 km pěšky prostě neujde.
