Moje Miky není jen pes. Je to můj životní příběh, můj důvod, proč dělám to, co dělám, můj nejlepší přítel.
Před lety jsem ji adoptovala z útulku jako zlomené štěně. Tehdy jsem ještě netušila, že právě ona mi ukáže cestu k záchraně tisíců dalších psů.
Miky se stala mojí pravou rukou v útulku. Byla to ona, kdo pomáhal týraným psům znovu uvěřit v lásku člověka. Byla to ona, kdo vychovával každé opuštěné štěně a zvíře, které k nám přišlo.
Prostě byla dokonalá. A já věděla, že takového psa už v životě nepotkám.
Před měsícem přišla rána, kterou jsem nečekala. Při rutinní kontrole u naší skvělé veterinářky objevili na játrech nádor.
Agresivní forma nádoru a na místě, které protíná několik zásadních tepen.
Prošli jsme si peklem, mnoho vyšetření, CT vyšetření, odběry, konzultace s nejlepšími doktory onkology v republice. Bohužel všichni kroutili hlavou. „Příliš rizikové,“ říkali. Myslela jsem, že je konec.
Ale pak přišla naděje z Vídně. Specialisté, kteří se nebojí nemožného a šance existuje. Šance, která má až 80% úspěšnosti. Což je v tomto případě opravdu štěstí. Ale operace bude náročná a drahá.
Stála jsem před nejtěžším rozhodnutím svého života. Dát Miky šanci na záchranu, nebo jí nechat za pár týdnů nebo dokonce dnů nechat odejít a ještě v bolestech. Bohužel je i možnost, že to nezvládne, že operace nebude úspěšná ale do konce života bych si to neodpustila, kdyby jí tu šanci nedala a pro ni jako pro milovanou osobu neudělala vše, co je potřeba.
Ale znáte mě. Nikdy jsem se nevzdala ani u těch nejhorších případů v útulku. Vždycky jsem věřila v zázraky. A Miky si zaslouží stejnou šanci, jakou jsem dala všem těm psům, které prošli mýma rukama
