Touto sbírkou bychom chtěli Mikuláškovi pomoci. 6. prosince loňského roku se na Facebooku v jedné skupině objevil příspěvek, že už asi tři dny pobývá v podzemních garážích jednoho bytového domu odrostlé kotě. Spousta komentářů, rad, ale nic víc. Nikdo nic neudělal, nepomohl… Nezaváhala jsem ani na chvilku a rozhodla se, že ho tam nemůžeme nechat bez pomoci. Zavolala jsem na kliniku, popsala situaci a zeptala se, jestli můžeme dovézt nalezené koťátko na vyšetření. Kontaktovala jsem pána, který příspěvek zveřejnil – za což mu moc děkuji – a domluvila se na příjezdu. Vzali jsme deku, přepravku a během chvíle byli na místě.
V garáži nás čekal vystrašený drobeček, který ale vůbec neprotestoval a nechal se chytit. Asi věděl… Chtěli jsme si ho vzít po vyšetření domů. Paní doktorka kotě vyšetřila a sdělila nám, že musí zůstat hospitalizované. Byl to sotva dvoukilový roční kocourek. Protože měl ten den svátek Mikuláš, dali jsme mu jméno Mikulášek. Ještě ten večer jsem volala na kliniku, jak se mu daří, a požádala paní doktorku, aby ho otestovali na přenosné nemoci, protože máme doma dvě kočičky – Julču (9 let) a kocourka Mikiho z útulku (2 roky). Za chvíli zazvonil telefon a paní doktorka měla pro nás špatnou zprávu… pozitivní FeLV.
Jedná se o virové onemocnění, které postihuje imunitní systém a může vést k vážným zdravotním problémům, jako je anémie, rakovina, chronické infekce… Nemoc není vyléčitelná. Měla jsem slzy v očích… Co teď? Nemůžeme ohrozit naše kočky nákazou. Moje první reakce byla, že si kocourka domů vzít nemůžeme. Paní doktorka nás pochopila a domluvily jsme se, že přijdu druhý den a budeme situaci řešit dál.
Následující dny jsem strávila telefonováním do různých útulků, ale bez úspěchu. Bylo mi z toho smutno. Volala jsem na kliniku, ptala se, jak se Mikuláškovi daří. Mezitím jsem si uvědomila, že vše, co se nám v životě děje, má nějaký smysl… Že si nás tento kocourek prostě našel. Myslela jsem na něj, bála se o něj a nedokázala ho dát pryč. Nemohli jsme ho zklamat.
S přítelem jsme se rozhodli, že Mikuláškovi dáme domov. Vše potřebné jsme konzultovali s panem doktorem Vymazalem, kterému patří velký dík za to, že Mikulášek mohl zůstat na klinice( strávil tam skoro dva týdny), protože bylo nutné nejprve otestovat a naočkovat naše dvě kočky. Dnes už mají za sebou druhé očkování. Nakoupili jsme vybavení pro Mikuláška – karanténní klec, přepravku, pelíšky, misky, hračky, kvalitní krmivo… Užívala jsem si to, jako bych kupovala výbavičku pro dítě.
Ještě před propuštěním jsme nechali Mikuláška vykastrovat. Fakturu za kastraci nám uhradil brněnský útulek Max, za což moc děkujeme. Pár dní před Vánocemi jsme si pro Mikuláška jeli – s krásným pocitem, ale i obavami a strachem, co bude dál. Před dvěma lety jsme přišli o kocourka Vendelínka, který měl vrozenou srdeční vadu. Proto ten strach vzít si už nemocného kocourka – strach z toho, kdy nastanou problémy a komplikace…
Každopádně Mikulášek je dnes šťastný a veselý. Zatím je v izolaci ve svém pokoji, kde s ním trávím spoustu času, aby nebyl sám. Trápí ho ale průjem, špatná srst, objevují se mu holá místa na těle a měl blešky. Za prvních pár týdnů se náklady, spojené s tím, že jsme se Mikuláška ujali, vyšplhaly na cca 18 000 Kč …úhrada za hospitalizaci, testování a očkování našich koček, nákup vybavení, krmiva. Přesto, že jsou naše kočičky očkované, stále je nějaké riziko nákazy…ale my věříme, že bude očkování stoprocentní a kočičky ochrání.
Váhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla pro tuto sbírku, protože nemoc přináší, bohužel, komplikace, nedá se předvídat, jak se bude vše vyvíjet…Mikuláška čekají pravidelné kontroly krve, sono…aby se případně odhalil problém včas. Chtěla bych vás poprosit o pomoc s náklady pro (dnes už našeho) kocourka. Předem moc děkuji všem, koho příběh Mikuláška zaujal, kdo pomůže, byť jen malou částkou. A hlavně, prosím, myslete na Mikuláška, ať je tu s námi co nejdéle. Je to zlatíčko ❤️ a jsme moc rádi, že ho máme a že dostal šanci 🙂.
