Zima, bláto, déšť. Sedíš za linií a čekáš až budeš požádán o evakuaci raněného.
Z dálky se ozývá dunění, které se blíží každou vteřinou. Najednou se na linii 0 ozve série výbuchů způsobená ostřelováním. Sleduješ tu hrůzostrašnou podívanou a najednou se ti rozezní vysílačka.
Máme raněné, okamžitě dojeď!
Naskakuješ do auta, startuješ a chceš se rozjet. Motor hučí na plné obrátky, ale kola prokluzují. Zapadl jsi a s autem se tam nedostaneš, tak bereš bágl, nosítka a jdeš po svých.
Začíná závod s časem. Závod o život kamaráda.
Po několika hodinách jsi zpátky. Zvládl jsi to. Ale trvalo to pekelně dlouho. 6 km jsi šel pod přerušovanou palbou několik hodin. Tvoji kamarádi ale tolik štěstí neměli. Umřeli, protože nebyl nikdo, kdo by se k nim v blátě dostal.
V blátě, ve kterém ti žádné auto nepomůže. A pásů je málo. Tak jsi dostal nápad. Před rokem jsi viděl kolegy z jiné jednotky, jak jezdí pro raněné na čtyřkolce. To je ono, seženu nám čtyřkolku. Aby kluci mohli žít.
Tohle jsme si nevymysleli. Když mi volal dobrý kamarád-medik, tak mi takhle popsal situaci které s příchodem bahna čelí. A protože je to kamarád a medik, který zachránil desítky životů, rozhodli jsme se mu pomoc.
