Ahoj, jmenuji se Maxík a jsem sedmiměsíční štěňátko maltézského psíka. Panička mě pořídila jako společníka své mamince, aby nebyla v důchodu sama a měl ji kdo zlobit. To ještě nevěděly, že já zlobit neumím. Ale nakonec se se mnou vůbec nenudí – bohužel jinak, než si přály.
Jsem třetí pejsek v rodině, mám ještě nevlastní ségru a bráchu z útulku a jsem prý naprostý božan – říkala panička. Jediné, co mi bylo vyčítáno, byly loužičky. Já se fakt snažím. Ale občas nevydržím ani hodinu, protože mám pořád strašnou žízeň. Přestože jsem byl při narození větší, nedaří se mi moc přibývat na váze a nemám moc chuť k jídlu, abych svoje ostatní kamarády dohnal.
A tak začal kolotoč návštěv u doktora, jestli náhodou nemůžu být nemocný. Nejdřív mi brali vzorky moči, v nichž se našly nějaké krystalky. Bral jsem tři týdny antibiotika, několikrát jsem prošel sonem, rentgenem a vypadalo to, že je to na dobré cestě. Krystalky z močového měchýře mizely, ale bohužel loužičky se objevovaly stejně často.
Tak mi vzali krev, která přinesla špatné výsledky ohledně jater. Následovalo speciální vyšetření na veterinární klinice v Brně, kde zjistili, že mi nefungují játra – krev se do nich nedostane přes cévu. Takže mi koluje v tělíčku v podstatě nevyčištěná. Pokud nepodstoupím co nejdříve operaci, začne se můj stav zhoršovat a nakonec svoji novou rodinu opustím.
Pořídili mě mé nové paničce z prověřené chovatelské stanice, aby měli jistotu, že budu zdravý. Bohužel jsem takový „černý Petr“ a nikdo nemohl ovlivnit ani vědět, že se s touhle vadou narodím. Teď čekám, až budu moct jít na operaci – a když ji zvládnu, bude ze mě zdravý pejsek bez následků.
Pomozte mi prosím, ať můžu žít a dělat jedné starší paní radost a společnost ještě několik let.
Váš Maxík 🐾
