Představení sbírky
Nepíše se mi to lehce, moc Vás prosím o pomoc…
Odešel totiž z tohoto světa člověk, který si vůbec nezasloužil ještě odejít… Člověk plný radosti, energie a lásky… Člověk schopný kreativně tvořit… Člověk, který uměl nejen radit, ale i naslouchat… Člověk, který byl bohatý nejen svými vědomostmi, ale i zájmy. Naše Martička. Dcera, maminka, partnerka, kamarádka, kolegyně – zkrátka naše blízká – a to ne ledajaká.
Opustila nás v pouhých 52 letech, a to zcela nečekaně. Zanechala po sobě své rodiče (89) a (79), partnera a dcery (26) a (10).
Toto období je pro mne neuvěřitelně bolestné, odešel mi můj nejbližší a nejmilejší člověk na světě…moje nejlepší kamarádka. Celých 36 let mi byla vším… Oporou v každičké těžké chvíli, ale i zábavným společníkem v každodenním životě… Víte… Abyste si udělali obrázek o ní, jaká vlastně ve skutečnosti byla… Každičký Štědrý den mě neopomenula navštívit a darovat mi jmelí. Tehdy, když se jí narodila malá holčička, její druhá dcera Michalka, jsem ji přesvědčovala, ať se nehoní a nejezdí. A ona mi tehdy řekla toto:
"Víš, Moni, jednou jsem četla, že každý člověk by si měl v životě najít jednoho člověka, kterému chce přinášet štěstí… A já jsem si vybrala Tebe…"
V roce 1997 se jí narodila dcerka Silvinka.
Při výchově své první dcery se musela spoléhat pouze na sebe. Byla to nesmírně obtížná situace, ale její rodiče jí stáli po boku a podporovali ji v každém kroku. I přesto, že podmínky nebyly vždy příznivé, dokázala zajistit své dceři to nejkrásnější dětství, jaké si mohla představit. Její láska a obětavost neznaly mezí, a proto se Silvinka cítila vždy chráněná a milovaná.
Martičce se v roce 2010 dostala do cesty osoba, která jí úplně změnila život – Petr alias „Kuba“. Takto našla svého životního partnera, se kterým se později zasnoubila. Martička s Kubou měli moc krásný, citově bohatý a láskou naplněný vztah.
Společně přivítali v roce 2013 Michalku, Martiččinu druhou dceru, která byla dalším zdrojem radosti a štěstí pro celou rodinu.
Pár let na to se rozhodli kvůli ní již zastaralý byt společně zrekonstruovat a vzali si proto několik úvěrů.
To, že má Marta od narození genetickou vadu – „Marfanův syndrom“, zjistila, až ve svých 44 letech. Marfani jsou vysocí, mají dlouhé končetiny a prsty. Nejzásadnějším příznakem onemocnění jsou kardiovaskulární problémy – mají velmi slabé, až „papírové“ tepenné stěny. V Michalčiných 5 letech musela maminka podstoupit pětihodinovou závažnou operaci srdce (aneurysma aorty). Po dlouhé rekonvalescenci se jí podařilo opět plnohodnotně žít. Věnovala se józe, příjemně jí bylo i na horách.
Martičko, na náš společný Ašrám ve Střílkách pořád myslím…
Poslední dobou se cítila velmi unaveně. Nemoc však v únoru tohoto roku udeřila zcela nečekaně. Byla nutná okamžitá hospitalizace a následně dvě náročné operace (disekce aorty a bypass). Martička měla silné bolesti. Bojovala statečně. Bohužel se domů, za svou malou dcerou a partnerem, už nevrátila.
Sourozence již Marta bohužel nemá… Měla sestru Silvu, kterou jsme střídavě byli v Londýně psychicky podporovat. Silvina stejně pojmenovaná neteř Silvinka tam s ní dokonce pobývala několik měsíců a v hospici se o ní starala. I přesto, že byla operovaná, nakonec rakovině mozku v roce 2018 ve věku 45 let podlehla… Už toto byla pro rodinu nesmírná bolest… Nyní prarodiče Míši pochovali také svou druhou dceru…
Mgr. Marta M. byla také má kolegyně, která se mnou společně v roce 1992 nastoupila do Knihovny města Ostravy. Martička v průběhu svého zaměstnání dokázala vystudovat magisterské vzdělání na SLU. Vždy si přála pracovat s malými dětmi… Byla to právě ona, kterou tehdy napadlo působit na rozvoj malých dětí pomocí takzvaných tematických kufříků. Postupně se začaly využívat také v ostatních pobočkách KMO. A to nejen v naší knihovně.
Jsem moc ráda za to, že naší paní ředitelku Mgr. Irenu Š. napadlo podpořit pozůstalou rodinu založením této sbírky na Donio. Děkuji tímto právě jí a také Martiné paní vedoucí Jitce L. a přidávám jejich silná slova:
"Touto cestou bychom chtěli podpořit pozůstalé naší kolegyně Marty, která nás nečekaně, ale o to bolestněji navždy opustila. Její rodiče, partnera a dcery Silvu i Míšu čeká nepředstavitelně těžké období, během něhož bude pomoc druhých nezbytná. Martě výtěžkem z této sbírky vzdáme zasloužený hold za vše, co ve svém životě dokázala. Jako kolegyně v Knihovně města Ostravy získala právem úctu i obdiv. Její láska k oboru, nadšení pro práci s dětmi, vysoká profesionalita, přirozená pokora a vlídná povaha se promítaly do všeho, čemu se věnovala. Čtenáři Knihovny města Ostravy se za ní rádi vraceli a její práce s nejmladšími dětmi byla inspirací a základním kamenem pro postupné zakládání dalších klubů pro nejmenší děti a jejich rodiče téměř na všech pobočkách knihovny. Marta byla rovněž spoluautorkou úspěšných knihodivadélek, kterými společně s kolegyněmi nadchla stovky malých čtenářů pro čtení."
"Marto. Se vší pokorou děkujeme, že se příběhy nás všech spojily s tím Tvým. Byla jsi vždy přátelskou, milou a ochotnou kolegyní, ale také blízkou přítelkyní, milující maminkou a oddanou partnerkou. Každá rána, kterou Ti život dal, z Tebe udělala ještě silnější a obdivuhodnější bytost. Výjimečnou ženu, na kterou nikdy nezapomeneme. Kdyby se všechny kousky srdce, které jsi druhým ze sebe během svého života rozdala, daly spojit, vzniklo by srdce obrovské, silné, bušící jako zvon. Takové sis zasloužila. Památku na Tebe si každý uchováme, jsi s námi, i když už na tomto světě nejsi."
Z úcty k Martičce… Z úcty ke starší dceři Silvince, k mladší Michalce, k jejímu partnerovi a k jejím rodičům… Taky všem jejím blízkým… Doufám, že něco tímto činem dokážeme. Proto se obracím na vás.
Moc vás touto cestou prosím, ať už vy, kteří jste již rodině přispěli, nebo i vy noví, kteří se podílet můžete a chcete, přispějte prosím třeba i malinkatou částkou. Může to hodně pomoci s úvěry a se zaplacením příměstských táborů v době prázdnin. Částku lze zahrnout jako dar do daňového přiznání.
Buďme, prosím, solidární, a semkněme se. Kéž bych se na vás vůbec nemusela s prosbou obracet a situace by byla úplně jiná…
Jsem vám moc zavázána! Děkuji touto cestou i za pozůstalé.
Monika P.
