Nikdy bych si nepomyslela, že jednou budu psát něco takového. Nejsem člověk, který by si říkal o pomoc. Vždycky jsem se snažila všechno zvládnout sama. Ale teď sedím doma, dívám se na svého pejska, jak spí, a vím, že tohle už sama neutáhnu.
Můj milovaný Maronek má agresivní formu rakoviny – hemangiosarkom sleziny. Za poslední dva měsíce jeho léčba stála již přes 60 000 Kč a podle lékařů částka může vyšplhat do statisíců korun. Přesto věřím, že má smysl bojovat. Maronek chce žít. A já jsem mu slíbila, že udělám všechno, co je v mých silách.
Vždy jsem byla zodpovědná a snažila se na všechno myslet dopředu. Můj pejsek Maron je tedy od štěněte pojištěný, bohužel v době, kdy jsem pojištění sjednávala, byl velmi omezený výběr pojišťoven a s přibývajícím věkem dnes už toto pojištění nekryje léčbu na nemoci. Přesto jsem nikdy neváhala Maronkovi zaplatit tu nejlepší možnou péči.
Zároveň jsem se poslední roky snažila pomáhat tam, kde bylo potřeba. Pravidelně jsem přispívala útulkům a neziskovým organizacím, které pečují o opuštěná, týraná a nemocná zvířata. Věřím, že tato pomoc má smysl a zkrátka, že dobro se má posílat dál. Dnes se ale poprvé v životě ocitám v situaci, kdy o pomoc prosím já – pro svého pejska, který je mojí rodinou, láskou i oporou. Když do života vstoupí tak závažná diagnóza, chcete udělat maximum pro záchranu milovaného tvora.
