Představení sbírky
Nikdy bych si nepomyslela, že jednou budu psát něco takového. Nejsem člověk, který by si říkal o pomoc. Vždycky jsem se snažila všechno zvládnout sama. Ale teď sedím doma, dívám se na svého pejska, jak spí, a vím, že tohle už sama neutáhnu.
Můj milovaný Maronek má agresivní formu rakoviny – hemangiosarkom sleziny. Za poslední dva měsíce jeho léčba stála již přes 60 000 Kč a podle lékařů částka může vyšplhat do statisíců korun. Přesto věřím, že má smysl bojovat. Maronek chce žít. A já jsem mu slíbila, že udělám všechno, co je v mých silách.
Vždy jsem byla zodpovědná a snažila se na všechno myslet dopředu. Můj pejsek Maron je tedy od štěněte pojištěný, bohužel v době, kdy jsem pojištění sjednávala, byl velmi omezený výběr pojišťoven a s přibývajícím věkem dnes už toto pojištění nekryje léčbu na nemoci. Přesto jsem nikdy neváhala Maronkovi zaplatit tu nejlepší možnou péči.
Zároveň jsem se poslední roky snažila pomáhat tam, kde bylo potřeba. Pravidelně jsem přispívala útulkům a neziskovým organizacím, které pečují o opuštěná, týraná a nemocná zvířata. Věřím, že tato pomoc má smysl a zkrátka, že dobro se má posílat dál. Dnes se ale poprvé v životě ocitám v situaci, kdy o pomoc prosím já – pro svého pejska, který je mojí rodinou, láskou i oporou. Když do života vstoupí tak závažná diagnóza, chcete udělat maximum pro záchranu milovaného tvora.
Maronkův příběh
Maronek je téměř patnáctiletý psí senior, ale energií by strčil do kapsy kdejakého mladíka. Nikdo by mu nehádal víc než pár let. Je vitální, veselý, má chuť k jídlu i k životu a především obrovskou vůli bojovat.
Před asi deseti lety jsme spolu odešli z Moravy do Prahy a od té doby byl mojí jistotou v každé situaci. Když tu nikdo jiný nebyl, byl tu on. Zažil se mnou všechny ty krásné chvíle, ale i ty, kdy jsem nevěděla co bude dál. O to těžší bylo přijmout realitu posledních měsíců.
Na běžné veterinární kontrole byla Maronkovi zjištěna zvětšená slezina. Po měsíci sledování se ukázalo, že se rychle zvětšuje a musí být odstraněna. Rozhodla jsem se připlatit i CT vyšetření, které naštěstí neprokázalo metastázy, přesto odhalilo i útvar v žaludku a zároveň jsme se rozhodli odstranit velký tukový lipom u přední packy, který by mu brzy komplikoval chůzi.
V polovině března tak Maronek prodělal náročnou trojoperaci (splenektomie + další zákroky), kterou zvládl neuvěřitelně statečně. Jedl už druhý den (miluje jídlo!) a brzy na to se začal zvedat a chodit. Kdo ho viděl, nevěřil, že má za sebou tak těžký zákrok. Za svůj život má za sebou kolem deseti operací – proto mu s láskou říkám „můj patchworkový pejsek“ – a tuto zvládl snad nejlépe ze všech.
Pak ale přišla histologická zpráva a s ní zdrcující diagnóza: hemangiosarkom sleziny, vysoce agresivní nádor, který se často projeví až prasknutím orgánu a krvácením do dutiny břišní. I když byl nádor při operaci úspěšně odstraněn, toto onemocnění se dál šíří na mikroskopické úrovni krevním oběhem, a právě v tom spočívá jeho největší nebezpečí. Průměrná doba dožití po samotném chirurgickém zákroku se často počítá jen na týdny či měsíce. Přesto jsme měli obrovské štěstí v neštěstí – nádor byl odstraněn včas bez přítomnosti metastáz viditelných na CT (WHO stadium T1N0M0). Maronek dnes nemá absolutně žádné klinické projevy nemoci, naopak je plný života a první chemoterapii zvládl velmi dobře, což nám dává naději, že má smysl bojovat dál.
