Seběhlo se to tak náhle. V posledních dnech si Lucka stěžovala, že jí není dobře, doktor předepsal antibiotika, po týdnu přišla bolest hlavy, doktor předepsal kapky, ale nepomáhalo to. V pondělí večer poprosila Petra, aby uložil děti, že jí není dobře a potřebuje si jít lehnout. V úterý ráno jí Petr neprobudil. Zřejmě už v průběhu noci upadla do kómatu. Záchranka, operace a několikadenní marná snaha lékařů zachránit jeden lidský život. Po verdiktu mozkové smrti zůstala už jen bolest a prázdnota.
Lucka byla v mnoha ohledech výjimečná. Její sportovní výkony byly obdivuhodné, byla několikanásobnou mistryní světa v interkrosu a mistryní a vícemistryní republiky v českém lakrosu. Její neodmyslitelnou součástí bylo též výtvarné a grafické nadání, pro řadu klientů vytvořila ochotně nesčetně vynikajících grafických návrhů a projektů.
Lúca ale byla také nenápadná hrdinka úplně obyčejného života, v němž musela překonat mnoho překážek. Utržené rány a jizvy však nesla statečně, tiše a v skrytu, nikdy nechtěla být nikomu obtíž. A to se jí všechno podařilo. S Petrem měli harmonický vztah a dvě skvělé dcery a byli úplně obyčejně šťastní.
Lucie Boháčková zemřela ve věku 36 let. Zůstali po ní její partner Petr a holčičky pětiletá Ela a tříletá Ema. Prosím, pomozte jim překonat toto těžké období.
P. S. Nejméně pěti lidem přinesla Lucčina smrt naději na lepší život. Rodina souhlasila s darováním orgánů. Lúca by to tak určitě také chtěla.
