Má záliba bylo i mé naplnění v závodění v parkurech a že jsem válela to Vám povídám. Bohužel loni v září mě postihlo nachlazení, které se zhoršilo a vyústilo v zápal plic. Prala jsem se s tím co to dalo, bohužel do toho vstoupila i opakovaná abscese do kopyta, kterou se mé chovatelce podařilo vyléčit. Pořádně jsem se opřela do kortikoidové léčby a věřím, že i když byla pro mou milující chovatelku finančně náročná nenechala se odradit. Věděla jsem, že se můžeme jedna o druhou opřít a nenechá mě trpět. Když jsme toto období chtěly společně uzavřít, asi jsem se moc rozparádila a jednoho dne si natrhla ve výběhu šlachy. Takže se asi nedivíte mému smutku, že jsem opět byla na měsíc a půl uvězněna v boxu a jak mě to lákalo ven, když jsem slyšela na jaře zpívat ptáčky. A ejhle jednoho dne za mnou jako obvykle přišla chovatelka dodat pocit, že nejsem sama a předat tolik lásky kolik jen byla schopná a k mému úžasu mě vytáhla ven. Všechno šlo tak krásně, cítila jsem se silně a odhodlaně. Ani nevím, jak se to stalo, ale náhle přišla kolika. Po dvou dnech se nám to podařilo porazit léky. Netuším kolik času uběhlo a zhoršilo se mi dýchaní. Chovatelka přišla s balením bylinných čajů a doplňků na podporu dýchaní. Naděje v jejích očích pomalu pohasínala, když viděla, jak se zhoršuji. Přišlo spousta vyšetření jako endoskopie, sono, odběry krve, vzdušné vaky. Z vyšetření vyplynulo, že mám závažnou formu koňského astmatu. Všechna ta vyšetření nás s chovatelkou stála mnoho, vím že se ze všech sil snažila přijít na to co mě trápí a jak mi co nejvíce pomoct a ulevit, což vedlo k velkým finančním nákladům, právě z toho důvodu jsme se společně chtěly uchýlit k této sbírce, neboť boj nekončí a já se hodlám léčit a bojovat s touto nemocí.
