Jmenuji se Gábina, je mi 33 let a jsem máma devítileté holčičky.
Celý život jsem se snažila stát na té straně, kde se pomáhá – nejprve lidem na cestách jako taxikářka, později těm nejzranitelnějším: seniorům a lidem s mentálním postižením. Vždycky jsem věřila, že moje místo je tam, kde můžu být oporou. Nikdy jsem nežádala o pomoc.
V roce 2017, jen rok po narození mé dcery, se mi život převrátil vzhůru nohama – lékaři mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Byla to rána, ale díky čtvrté biologické léčbě se nemoc podařilo na čas stabilizovat a já se snažila žít co nejvíc normálně, i když s pohybovými potížemi.
Jenže letos v lednu přišel další šok. Začalo to „obyčejně“ – bolestí krku. Rentgen nic neukázal a poslali mě domů. O dva dny později jsem se ale svíjela v nesnesitelných křečích a na pohotovosti zjistili, že mám vážně poškozené obratle. Magnetická rezonance pak odhalila, že problém je mnohem rozsáhlejší – léze na páteři, v čelisti, žebrech, kyčli i dalších kostech.
Od té chvíle se točím v nekonečném kolotoči vyšetření. RTG, CT, MRI, biopsie, krevní testy… Výsledky se rozcházejí a lékaři mi dodnes neumí říct, co přesně se mnou je. Každý den se budím do bolesti a usínám s ní. Mám předepsané opiáty na bolest a už ani ty nezabírají.
Nejistota je snad ještě horší než ta fyzická bolest – nevědět, co bude dál, nevědět, jestli se jednou postavím bez pomoci na nohy.
