Velkému bojovníkovi s chutí žít. Měla jsem před sebou ještě tři a půl měsíce těhotenství, když se nám Vojtíšek narodil akutním císařským řezem. Po porodu měl problémy s dýcháním a tak byl intubován a připojen na plicní ventilaci. Šestý den na světě prodělal akutní operaci střev a měl až do termínu porodu vyvedený dočasný vývod. Prodělal celkovou sepsi a tak se nejspíš dostala infekce do mozku. Nikdo nám nebyl schopný říct, jak na tom Vojta do budoucna bude, protože se mu zvětšily obě mozkové komory (leukomalacie). Další velkou komplikací byl rozvoj retinopatie sítnice, kterou se lékařům naštěstí podařilo zastavit. Následkem toho nosí Vojtíšek brýle a má několik dioptrií.
Vojtíška pustili domů po dlouhých 138 dnech. Po pár týdnech jsme již začali pozorovat opožděný psychomotorický vývoj a lékaři nám řekli, že se jedná o DMO s diparézou horních i dolních končetin a trupovou i šíjovou hypotonií. Teprve v roce se začal sám otáčet na bříško pak se postupně začal plazit. Vojta se sám neposadí a v sedě bez opory nevydrží. Poslední rok umí zase více nových dovedností hlavně díky intenzivním neurorehabilitacím. Nově se dokáže dostat na čtyři, ale neleze.
Snažíme se Vojtíškovi život ulehčit a tak postupně pořizujeme i různé zdravotní pomůcky, které jsou s přibývajícím věkem více potřeba. Je velice šikovný a snaživý a věříme, že ho pohyb bude zase více bavit v novém zdravotním vozíku, který musí být doplněn o potřebné podpůrné prvky a ty navyšují cenu doplatku.
Vojtíškovou velkou motivací je mladší bráška Vítek, který okolo něj bez problémů pobíhá. Moc by si přál běhat jako on.