Tento rok náš Vítek oslaví své 4. narozeniny. Na první pohled je to veselý a zvídavý chlapeček, který čiperně pobíhá po okolí a zkoumá svět. Za „oponou“ ale jeho svět vypadá docela jinak.
Konec roku 2019 se nesl v duchu Covidu-19, před kterým prakticky nebylo úniku. Koho se nedotkl fyzicky, tomu znepříjemňovala život rozličná opatření a zákazy. Tak tomu bohužel bylo i u nás. Navzdory tomu, že Víteček měl od začátku nařízený zvýšený pediatrický dohled, lékaři se s námi odmítali bavit.
Termíny kontrol mizely v nedohlednu, odborníci nedokázali poradit prakticky s ničím. Všichni nás uklidňovali tím, že nanejvýš půjde všechno pomaleji, ale není třeba se více obávat. Pro jistotu nás naučili dva cviky z Vojtovy metody, abychom synka trochu více stimulovali.
Kdyby nám nepomohla kamarádka (zdravotní sestřička), asi by se Víteček nikdy sám nepostavil na nožičky. Začali jsme dojíždět do Velhartic na skutečnou Vojtovu metodu a po několika měsících se nám podařilo Vítečka rozhýbat.
Covid zvolna polevoval a my se konečně začali dostávat na kontroly a různá vyšetření. Postupem času vyplulo na povrch, že Vítek má na každém oku 5 dioptrií a bude potřebovat brýle.
Následovalo vyšetření sluchu, které nebylo možné provést dříve a přišel další šok. Praktická hluchota na pravém uchu, střední až těžká ztráta sluchu na levém uchu. S foniatrem jsme okamžitě začali řešit sluchadla, která se ukázala být funkční pouze částečně. Došlo i na kochleární implantát, který začíná nést své první výsledky.
Bohužel, celková absence vjemů, které zdravé děti mají od narození, na nás zanechala následky v podobě silného opoždění PMV, Víteček prozatím nemluví a mentálními schopnostmi odpovídá ani ne dvouletému dítěti, respektive se nachází v pásmu těžké mentální retardace.
Navzdory všem těžkostem, které nás ještě čekají, ho milujeme a chtěli bychom mu dopřát to nejlepší. Rezervy však zvolna, ale jistě vysychají. To je důvodem, proč jme se rozhodli požádat o pomoc.
