V mládí jsem byl zapálený motorkář, miloval jsem život, cestování a společnost. Pracoval jsem jako řezník a práce mě moc bavila. Osud mi však nepřál – stala se nehoda, která mi obrátila život vzhůru nohama. Dodnes se s touto situací těžce vyrovnávám.
Můj zdravotní stav se s věkem zhoršuje a nutí mě být stále více závislý na druhých. Rád bych jezdil ven do přírody, ale s vozíkem, který mám, je to čím dál víc nemožné. Vlastním úsilím jsem si pořídil elektrický skútr, ale protože nebyl nový, dlouho nevydržel.
Nyní jsem odkázán na pobyt v bytě v domově seniorů, mezi staršími spolubydlícími, a chybí mi vrstevníci i společnost. Dochází za mnou pečovatelky a zdravotní sestra, také využívám služeb sociální rehabilitace a jsem vděčný za jakoukoli podporu a kontakt.
Finančně vycházím jen tak tak, a proto mi nezbývá na pořízení elektrického vozíku.