V roce 2015 jsme se vzali. Toník se nám narodil v roce 2018. Když byl u mámy, vše bylo v pořádku. Když se ale narodil, postupně se ukazovalo, že jeho život nebude úplně ideální. Nejdříve méně přibíral a od 4 měsíce mu přestávalo chutnat a odmítal jídlo stále více. Lékaři nenalezli nic, co by mu mělo vadit. Od 11 měsíce se přistoupilo ke krmení nosní sondou. Bylo to jen dočasné řešení na 3 měsíce a pak se pokračovalo s výživou sondou, která je vedena přímo do žaludku. Nikdo z lékařů nedokázal pomoci, tak jsme se obrátili na rakouskou kliniku, která se specializuje na problémy tohoto typu. Bohužel ani zde nepomohli, jen nám oznámili po sledování, že je Toník hypotonický. Začali jsme pracovat s touto diagnózou a rozhodli se navštěvovat rehabilitační soukromé zařízení, které pomáhá. V současné době je schopen sedět, lézt, reagovat na podněty a co je asi důležité – má veselou povahu. Podařilo se nám koupit na hypotéku přízemní dům, protože již víme, že Toník bude potřebovat bezbariérový dům. Jeho přestavba nás stála nemálo sil – hlavně manžela a nejbližších příbuzných. Na přesun Toníka do
školky potřebujeme auto. Speciální školka mu pomáhá v sociální oblasti, ale potřebujeme cvičit více, aby nedošlo k nevratným změnám, které pro Tondu můžou znamenat snižení naděje na samostatný pohyb. Proto potřebujeme pomoci právě v této oblasti.
Dodnes nemá stále žádnou diagnózu a lékaři dále hledají.
My se snažíme vytvářet Toníkovi domov, aby mohl být šťastný. S tím pomáhá i jeho bratr, který je sice mladší, ale už mu začíná rozumět a navazovat kontakt. Péče o syna vyžaduje hodně sil a času a my si uvědomujeme, že někdy ani dva dospělí lidé na to nestačí.
