19. 2. 2026 21:08
Vážení přátelé, dovolte mi ještě slovo závěrem. Pro náš Spolek Beruška sedmitečná byla tato sbírka sbírkou první. Neměli jsme s podobnými věcmi zatím zkušenosti. O to více jsme se snažili postupovat maximálně zodpovědně. Sama velmi pečlivě zvažuji v podobných případech, kam zaslat finanční částku. Ze života víme, že nejednou byly podobné sbírky podvodné. Nebo že peníze byly nějakým způsobem zneužity. O to více si dnes cením vaší důvěry, se kterou jste zasílali své finanční příspěvky. Vážím si každé zaslané koruny. S tím nejlepším vědomím a svědomím jsme peníze rozdávali a věřím, že moudře. Byla to pro nás na jedné straně sice cesta bolestná, když jsme viděli tu spoušť kolem, ale na druhé straně to byla cesta plná krásných setkání, kdy se nám hrnuly do očí slzy dojetí. Všichni ti postižení pokorně snášeli to, co jim povodeň přinesla a odnesla. Věta, kterou jsme slýchali téměř od každého, komu jsme nabídli pomoc byla: „My to nějak zvládneme. Dejte to někomu, kdo je na tom hůře, než my. Někomu potřebnějšímu.“ Snad právě tato věta nás utvrdila v přesvědčení, že jsme na správné adrese. Lidé měli najednou k sobě blíž. Soused se seznámil se sousedem, kterého sice denně vídal, ale vlastně vůbec neznal. Když jsme sbírku zakládali, nevěděli jsme ani my, jak to bude náročné. Vyžadovalo to mnoho a mnoho času, který jsme této záležitosti věnovali, ale nelitujeme a jsme vděčni za tuto bolestněkrásnou zkušenost. Jsme vděčni za vás všechny.
S úctou Elena Čipcová za Spolek Beruška sedmitečná.
POVODEŇ Elena Čipcová
Když jednoho dne přišly výstražné zprávy,
že náš kraj velká voda splaví,
nikdo nechtěl tomu uvěřit.
Že by takto krutě mohl osud udeřit?
Někteří koupili si do zásoby jídlo, pití,
jiní se oddávali radovánkám žití.
Jedni odvezli si auto na kopec,
jiní ho postavili k lesu za obec.
Zatímco se jedni těm zprávám smáli,
druzí se o ně i o ostatní báli.
Už předtím mnoho dní se pavouci divně chovali
a přemíru sítí ve staveních utkali.
Jakoby dřív, než my lidé, to nebezpečí poznali,
a proto se před vodou do příbytků schovali.
Protože oni ještě cítí s přírodou,
stihli se v klidu schovat před vodou.
Když začalo pršet, zdálo se, že to nic zvláštního není.
Nic nenasvědčovalo tomu, že se něco zásadního změní.
Poklidný víkend se ale proměnil v noční můru.
Všichni , místo toho, aby spali, zůstávají vzhůru.
Koryto řeky se nebezpečně naplňuje,
o tom, že nebude to jenom tak, málokdo už pochybuje.
Voda stoupá nezadržitelně výš a výš,
a k obydlím je stále blíž a blíž.
Pak už ji nic nezastaví a valí se přes města i vesnice.
Změněných osudů nejsou jen stovky, ale spíš jsou jich tisíce.
Voda bere s sebou vše, co jí v cestě stojí,
nikdo se jí nevysmívá, spíše se jí bojí.
Když po tom běsnění pomalu opadá,
panuje napětí a klesá nálada.
Z kohoutků neteče voda, nefunguje elektřina
a všude jenom bahno a s vyklízením dřina.
