Dnes je krásný den..DEN kdy oslavujeme DĚTI!

Ne všechny děti však mají krásné dětství. Ne všechny děti dostanou právě v tomto období, které je nejvic formuje a nastavuje jejich vnímání světa, to nejlepší.

Jsou rodiče, kteří svou roli nezvládnou a o děti těchto rodičů pak pečujeme v našich Klokáncích. Ukazujeme jim, jak má zdravé a láskyplné rodinné prostředí vypadat.

Byt. Domov. Bezpečné prostředí. Kde se o ně zajímají. Kde jim na nich záleží. Kde dostanou najíst. Je tam teplo. Je tam uklizeno. Mohou se umýt. Mají svou postel. Nemusí se bát trestu, nadávek, ponižování,  výhrůžek, odmítání. A teta nebo strýc, kteří pro ně mají vždy otevřenou náruč, vyslechnou je, pohladí, obejmou. To je rodina..to je dětství..to je domov!

Děkujeme vám, že nás podporujete! Bez vás by Klokanky nemohly už přes 20 let poskytovat domov dětem v ohrožení❣️

Děti můžete nadále podporovat prostřednictvím naší dlouhodobé sbírky. Díky🫶🏻

https://donio.cz/pomozte-nam-pecovat-o-zranene-detske-duse

Vážení dárci,

rádi bychom vám popřáli krásný podzimní den a poděkovali za podporu naší činnosti a poslání.

Již přes 30 let pomáháme dětem s těžkými životními příběhy! Bez Vaší pomoci by to ale nešlo!

50% nejnutnějších nákladů pokrýváme totiž právě z vašich příspěvků!

Dovolte mi se s vámi podělit o osud jedné sourozenecké skupiny, která v našem Klokánku našla útočiště a bezpečí. Příběh bohužel připomíná spíše scénář děsivého filmu. V našich Klokáncích jsme ale s těmito příběhy konfrontováni každý den.

Děkujeme za Vaše laskavá a štědrá srdce! Jen díky Vaší podpoře můžeme dál pomáhat!! Opakovaných darů si hluboce vážíme!

Zde je odkaz na naši novou sbírku:

https://www.donio.cz/pomozte-nam-pecovat-o-zranene-detske-duse

Užívejte života a zaměřujte se v něm na to krásné, protože to má smysl :-)

Iva z Fondu ohrožených dětí 

Šest opuštěných andílků

Rodina – matka, otec a šest dětí. Nemají kde bydlet. Jejich majetek se vejde do pár igelitek. Stěhují se po početné širší rodině. Na školu, kam by měly starší děti chodit, není ani pomyšlení. Nejmladšímu andílkovi je sotva rok, když pláče, je na dětech, aby se o něj postaraly. A ony to udělají, jak jen toho jsou schopní. Dospěláci popíjejí a pokuřují, děti jsou odkázány jen na sebe, usnou tam, kde si najdou místečko.

Jenže pak si sousedé stěžují na hluk a hromadu nepřihlášených osob a tak se rodina stěhuje zase jinam a vše se opakuje. Co ale naděláte, když takhle početnou a zadluženou rodinu nikdo do podnájmu neubytuje a ani azylové domy nemají tak velké byty. Děti se toulají po ulicích, vybírají popelnice. Spí na zemi. Neustálé migrování jim také neprospívá.

Nakonec ale vlastní širší rodina upozorní příslušné orgány na katastrofický stav dětí. Sociálka podává návrh soudu na odebrání sourozenců. Miminko, dvou, čtyř, sedmi, osmi a devítileté děti jsou odebrány z naprosto děsivých podmínek ubytovny, kde zrovna přechodně rodina žije.

Jsou odvezeny přímo do Klokánku.

Děti jsou v doslova bídném stavu. Tety v Klokánku je nejdříve vykoupou, nakrmí a vytvoří klidné a bezpečné místo, kde mohou s novým plyšáčkem třeba jen chvíli sledovat pohádku. Miminko stále spinká..je také třeba ho umýt a převléknout do čistého, pomazlit, pochovat. Jenže miminko se nebudí. Jeho dýchání je nepravidelné, nereaguje na podněty. Starší děti vypoví, že už takhle spí dlouho, jen někdy sebou cuká.

Tety z Klokánku děťátko okamžitě vezou do nemocnice na vyšetření. Tam lékaři zjistí, že krvácí do mozku a je nutná okamžitá operace. Stav holčičky je kritický. Policie šetřením zjistí, že o ni pečovali většinou starší sourozenci, kterým opakovaně spadlo na zem. Že po posledním pádu na schodech miminko sice nejdřív plakalo, ale pak hodně spinkalo a máma s tátou říkali, že je andílek.

V Klokánku se děti poprvé zažijí, co to je bezpečné a láskyplné prostředí, starost pečující osoby a to, jak má rodina fungovat. Školáci dostanou aktovky a tety je vozí do školy. A že tam mají co dohánět! Menší děti si užívají her v klokánčí školičce a na hřišti, odpoledne pak tráví čas společně. Jen bez miminka, po dvou měsících v nemocnici zemřelo.

I s takovými příběhy se u nás setkáváme. Často si i popláčeme společně s dětmi, to je smutná realita. Ale musíme sebrat sílu a pomáhat dál. Protože věříme, že to, co děláme, má smysl!

Vážení dárci,

nedávno jste podpořili svým darem Klokánky, kde se staráme o děti, které zažívají hrůzy, bolesti a strasti, o kterých se většině z nás ani nesnilo.

Víc než tisíce slov vám poví příběh Boženky, který vyprávíme níže.

Jsme součástí podobných příběhů již déle než 33 let a pomohli jsme za tu dobu více než 10 000 dětí!

Podpořte nás, prosím, jednorázově nebo pravidelně. Nastavte si třeba 200 Kč měsíčně u naší nové sbírky a dejte šanci dalším dobrým koncům.

Nová sbírka zde:  Pomozte nám pečovat o zraněné dětské duše

Jak řekla Matka Tereza, když nemůžete pomoci 100 lidem, pomozte jednomu.

Děkujeme, bez Vaší podpory bychom to nezvládli!

Příběh Boženky..s dobrým koncem..

Přišla k nám s pláčem a plakat nepřestala ani po několika dnech v Klokánku. Nepomohla vlídná slova ani vřelé objetí. Nechtěla jíst ani pít, o hračky neměla zájem . Osmiletá holčička se smutnýma očima a výrazem staré babičky. Bydlela s maminkou v azylovém domě pro ženy téměř rok. Maminka se o ni starala celkem dobře, ale potom se seznámila s mužem svých snů.

Zamilovala se, ale on neměl rád děti. „Nesnáším haranty!“ křičel na ni, když se dozvěděl o Božence a pokračoval: „Musíš si vybrat. Buď já, nebo ona!“ Matka moc dlouho neváhala a zvolila přítele. Boženku svěřila Klokánku. Ujistila ji, že je to jen na čas, než se ten „její“ umoudří. 

Holčička ale moc dobře věděla, že ji maminka opustila. Že ji ztratila navždy. Její smutek byl nesnesitelný. Skončila v péči psychiatra, který ji nasadil uklidňující léky. Boženčin stav se postupně normalizoval, ale jakoby to nebyla ona. Už neplakala, ale také se neusmívala a veškeré činnosti vykonávala mechanicky. Jako robot!

Seděla u svého oblíbeného kuřete s nádivkou, ale ani nevěděla, co polyká. Držela v náručí medvídka, ale jen koukala do zdi. Děti se jí vyhýbaly. Ne, že by neměly Boženku rády, ale trochu se jí bály. Zdála se jim tuze divná! Boženčina sociální pracovnice z OSPOD se poctivě činila a hledala někoho, kdo by si nešťastnou holčičku vzal do péče. Někoho, koho by mohla Boženka milovat a spolehnout se na něho. Někoho, kdo jí nahradí chybějící mateřskou lásku! Bohužel se jí to stále nevedlo.

Otec Boženky byl neznámý, sourozenci matky neměli o holčičku zájem. Prarodiče zemřeli a další příbuzní se nedali dohledat. Z Boženky se stala tichá a uzavřená holčička. Jednou přišla ze školy s pláčem. Teta se vylekala, vždyť Boženka už nebrečí! „Potkala jsem na náměstí maminku. Dělala, že mě nevidí!“ plakala usedavě a teta měla co dělat, aby se nerozbrečela s ní. Něco tak smutného už dlouho nezažila. Klokánek se okamžitě spojil se sociální pracovnicí z OSPODu a apeloval, že se celá věc musí urychleně řešit. Než bude pozdě! Jenže, jak? Ani pěstouni se nehlásili, protože Boženka byla v evidenci dětí vhodných do pěstounské péče vedena jako dívka s psychickými problémy.

Uplynulo pár týdnů, kdy se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Možná se celý vesmír spojil, aby nešťastné holčičce pomohl. A možná to byla jen neuvěřitelná shoda okolností. Kdesi na druhém konci Česka zemřela stará paní a na jejím pohřbu se sešli všichni její příbuzní. Řeč přišla i na Boženčinu matku, hodně vzdálenou sestřenici jedné z účastnic pohřbu. Vůbec netušila, že Boženka existuje. Už dva roky měla tato paní požádáno o dítě do pěstounské péče, ale žádné nebylo údajně volné a tak stále na nějaké čekala.

Paní Hanka se okamžitě spojila s onou sociální pracovnicí OSPOD, která měla Boženku na starosti. Ta, nehledíc na to, že je víkend, dojednala schůzku a návštěvu Boženky. Když holčička svoji neznámou vzdálenou tetu uviděla, vrhla se jí do náručí. Jako by se dvě duše našly! Už se od sebe neodtrhly ani na vteřinu. Vzhledem k tomu, že byla paní Hanka již prověřená, mohla s ní okamžitě holčička odjet na dlouhodobou návštěvu.

Už se z ní k nám nevrátila, ale denně svojí klokánčí tetě telefonovala. Její hlas zněl vesele! Šťastně! Uplynul rok, když nás Boženka se svojí novou maminkou přijely navštívit. Před týdnem se vrátily od moře. Byly opálené a moc jim to oběma slušelo!

Vážení a milí dárci,

zítra – 22. 2. 2023 ve 22:22 – skončí sbírka pro Klokánky, která proběhla v rámci Konference DOUBLE v Brně 11. 2. 2023.

Do dnešního dne se vybralo neuvěřitelných 3 122 192 Kč!

Ti z vás, kdo jste měli možnost se konference zúčastnit, mi asi dáte za pravdu, že to byl nezapomenutelný zážitek! Být součástí té atmosféry, té euforie štědrosti bylo jako by celý sál obklopila jakási krásná, neviditelná aura :-)

První dar 50 000 Kč věnoval přímo Marcus a následně vyzval další z vás. Strhla se neuvěřitelná vlna velkorysého darování.

Žádný dar není malý! Dojal mě 14ti letý mladý muž, který daroval svůj výdělek z celodenní brigády (neznám Vaše jméno, ale upřímně si toho vážíme a děkujeme!!).

Velkorysé dary v řádech desítek tisíc přišly i od majitelů přítomných firem.

Nádherným gestem podpory pro nás byla dar od paní Moniky Bagárové a její sestry, které dohromady poslaly neuvěřitelných 55 000 Kč!! 

Když v jednu chvíli vstoupil na pódium Aaron Cordovez, úspěšný americký podnikatel a mecenáš a prohlásil, že věnuje DOUBLE toho, co do určité chvíle pošleme my v sále, nálada doslova explodovala! Aaron byl dokonalý důkaz toho, k čemu motivoval Marcus: vydělávej peníze a buď štědrý a daruj těm, kdo si sami nedokážou pomoct – a to jsou právě děti, děti v ohrožení.

V tomto poděkování jsem osobní, neboť většina z vás dárců na konferenci byla a tak si pamatujete tu chvíli, kdy Marcus vyzval zástupkyni Fondu ohrožených dětí, aby přišla něco říct na pódium – tak to jsem byla já :-)

Byl to pro mě jeden z nejsilnějších životních zážitků a myslím, že to na mně bylo znát. Ta atmosféra v sále mě úplně pohltila a moje dojetí a radost bylo nezměrné, když jsem si představila, že zase chvíli budeme moci starat o naše „klokáňata“ bez obav o existenci Klokánků :-)

Promiňte, jsem dlouhá, i když zdaleka jsem neřekla vše :-) 

Dnes mi však už jen dovolte za celý tým Fondu ohrožených dětí poděkovat za vaši pomoc, jsme dojatí a vděční!!

Iva

Ivana Valkusová

ivana​.valkusova@fod.cz

​www.​fod​.cz
​www.klokart.cz​