Praha mě fascinuje. Atmosférou, kopci, odkud jsou úžasné výhledy na Vltavu, i tím svým nekonečným přešlapováním, jestli něco postavit, nebo radši jít na pivo nebo malinovku.
Denně se tady nachomýtne více než 1,5 milionu lidí a já jsem s malým vzorkem z nich dělal 10 let rozhovory. S mladými, starými, bohatými, chudými, praktiky i teoretiky, levičáky, pravičáky, starousedlíky, náplavou i těmi, co Prahu navštíví jen na pár dnů. Záměrně jsem vybíral lidi, kterých není plný veřejný prostor a nepatří do mé bubliny. Chtěl jsem totiž zjistit, jak město vnímají, jestli ho mají rádi, co jim tady vadí nebo jestli jim je všechno jedno. Chtěl jsem pochopit, jak moje město funguje.
Návrh obálky od grafika Lukáše Kijonky. Vltava, typografie a parádní koláž od Michaely Karásek Čejkové na zadní straně – tu si zatím schovávám jako překvapení.
Povedlo se. Proseděl jsem s respondenty stovky hodin v kavárnách, hospodách, ateliérech i kancelářích a na diktafonu se mi sešly nahrávky dlouhé pomalu jako archiv Českého rozhlasu.
O Praze jsem se dozvěděl mnohem víc, než bych si kdy dokázal představit. Z rozhovorů jsem vytvořil 112 textů a letos na podzim vydám tenhle netradiční portrét Prahy knižně. Samonákladem.
Když mi s tím trochu pomůžete
Jsem nadšenec, který se umí obklopit šikovnými lidmi – knižní editorkou, jazykovým korektorem, fotografkou, ilustrátorkou nebo grafikem, co navrhne knihu tak, aby byla krásná, hodně vydržela a dobře se četla. Tyhle lidi ale potřebuju férově zaplatit, stejně jako musím pokrýt náklady na tisk, které se pohybují v řádu stovek tisíc. Doposud jsem si všechno platil ze svého, ale teď je ta správná chvíle rozhodit sítě a požádat vás o pomoc, aby výsledek opravdu stál za to.
Svým příspěvkem umožníte dotažení čtivé a informačně nabité publikace, na které pracuju 10 let. Nevěřím na zkratky, celé je to „analogově“ odpracované. Žádné generování přiblblých textů nebo obrázků umělou inteligencí.
Bez zbytečného patosu to je můj hold městu, které mám rád – a to tolik, že si k němu troufnu být i dost kritický, lakování věcí na růžovo je totiž k ničemu.
O čem se v knize mimo jiné dočtete?
- Co těší místopředsedu myslivců na Praze 5?
- Proč je naše město spíš tepelné souostroví než tepelný ostrov?
- Kdo kupuje po půlnoci růže u stánku na I. P. Pavlova?
- K čemu pomůže vysedávání v sauně na Slavii?
- Měří se v odpadních vodách snadněji kokain, nebo heroin?
- Jméno které stanice metra je pro hlasatele nejsložitější?
- Proč si psychoterapeutka myslí, že to zelené vdovy v satelitech mají jednodušší než generace jejich matek?
- V jaké části Olšanských hřbitovů se lidské ostatky rozloží nejrychleji?
A to jenom ochutnávka. V knize se dozvíte o desítkách dalších nevšedních pohledů na metropoli.
Jestli máte chuť, přečtěte si ukázku. 2 a kousek příběhu v knižním layoutu jsem uložil na svůj disk.
Ani průvodce, ani coffee-table book
Kniha je pro zvídavé lidi, kteří sem tam rádi vykouknou ze své bubliny. Podle mého nehraje roli, jestli mají Prahu rádi, nebo ne. Abych byl fér, rovnou vás chci varovat a popsat, co Kniha o Praze není:
- průvodce (po kavárnách, parcích, věžích,…), který zastará dnem publikace,
- odborný text psaný stylem pro ortodoxní intelektuály,
- seznam bizárů, senzací a must-see places,
- nekritický monument města,
- rozměrná bichle, jejímž hlavním úkolem je ležet na konferenčním stolku.
Sílu vidím ve čtivosti a komplexnosti. 112 názorů, témat nebo vnímání metropole v jedné publikaci. Přesně takový mnohovrstevnatý portrét bych si chtěl přečíst o každém městě, které navštívím. Věřím, že to máte podobně.
Chci to mít pěkné, ale netoužím vytvořit prvoplánový coffee-table book, který nikdy nikdo nepřečte.
