26. 12. 2025 13:48
Milí dobrodinci,
ozýváme se téměř po měsíci, abychom vše shrnuly a uzavřely příběh zde na Doniu. Píšeme z domu, ve kterém můžeme zůstat přes zimu, a pak dál bydlet. Tak zde jen malé shrnutí, píšu i za maminku (Simona), s jejím vědomím.
Nejistota, zda nebudeme muset prodat střechu nad hlavou a stěhovat se, to vše při další další nemalé zátěži, to byla taková beznaděj a zoufalství, že to jde jen těžko popsat. Není to pro nás jen dům, je to domov, naše historie a prostor, kde místa mluví, a do kterých jsou propsáni i všichni pejskové, kteří zde prožili svůj život. Matýsek navíc v průběhu sbírky zemřel. Zasáhlo nás to obě, maminku soužila deprese z osamělosti a o mně (Simona) je známo, že pejskové jsou mým životem a jsem se svým psem vždy tak provázáná, že velká část mne samotné odešla s Matym do jiné dimenze času. Bez svého pejska jsem rozbitá bolestí na tisíce kousků – temno, utrpení, hledání smyslu, zda má ještě vůbec význam zde na tomto světě takto přežívat, když to člověka sráží k zemi tak, že už nemůže stát na nohou…
Koncem září začal nastávat mírný obrat. Stabilnější zaměstnání, a zároveň se postupně podařila vybrat částka potřebná pro opravu na dokončení prací. Nebyly to jen peníze, byla to naděje. Naděje, že ještě nemusí být vše ztraceno. A první záchytný bod v bouři nejistot. Byla to síla, které se tolik nedostává. Podařilo se domluvit dokončení celé opravy, což proběhlo do 30. 11. Díky Donio, které finance proplácelo pružně, se zvládlo vše do termínu splatnosti faktur. Se sbírkou jsme se vešly do rozpočtu celkem těsně. Malou zbývající částku jsme odkázaly na Donio na účel, který jsme vybraly z příběhů na podporu jednotlivých pejsků. Jednotlivých proto, že to je něco jiného, než jinak dlouhodobá podpora některých vybraných psích útulků, se kterými mám blízkou osobní zkušenost. Maty by za to byl určitě rád. A víme, co člověk prožívá, když trpí jeho pejsek, člen rodiny, známe ty věrné oči, ve kterých je vše, a víme, že to jsou chvíle, kdy by člověk obětoval sám sebe, jen ať on netrpí. Také vždy, když je mi smutno, sleduji skotačící hafany a snažím se přečíst jejich řeč. A stále se od nich učím. A to jsem dělala i po smrti Matýska.
Právě v den, kdy jsme vyrovnaly veškeré věci na Donio, se v útulku, kam jsem odeslala věci po Matym, objevil pejsek, který má tolik znaků, že nešlo nevidět, že je snad Poslaný, možná od Matyho? Moment šoku, překvapení, otázek, zda to vše lze zvládnout…úplně na dně, ve chvíli, kdy to vypadalo, že prosinec bude už měsíc, kdy se silami skončím. Na Mikuláše se zjevil jako anděl, který mi prozářil život nadějí, i proto, že se už to nejtěžší (k rozhodnutí vzít si nástupce Matyho) v podobě nejistoty bydlení a stabilnější práce podařilo zvládnout. A včera, na Boží hod, přicestoval ze slovenské Ptrukši, z útulku Na konci světa, z oblasti, kde není nic, doslova nic a odkud lidé odcházejí z důvodu nedostupnosti a těžkého života, za prací a bydlením jinam. Z míst, kde jsou podmínky přežití pro pejsky v okolí víc než kruté. A kde díky lidem, kteří se vzdali vlastního pohodlí, naopak sem přišli a žijí zde pro zvířata, tento drobeček přežil. Je až neuvěřitelné, jak je přítulný, naprosto nekonfliktní, hravý a veselý. U nás doma jako by snad už někdy dříve byl – hned věděl, kde se uvelebit do připraveného pelíšku, hned prošmejdil dům a hned se ke mně přitiskl. Ačkoliv vzhledem vypadá jinak než předešlý Maty, jako by to byl on…Poslaný. Tak vítej, Fifíku, u nás!
Vám všem děkujeme nejen za podporu v těch nejtěžších chvílích, ale také za naději a za to, že jste. Jako lidé, kterým jsme nebyly v naší těžké situaci lhostejné. Jako lidé, kteří vidí. Bylo to úplně poprvé, kdy jsme volaly o pomoc ze dna, protože bychom to samy dvě už neměly šanci ustát.
Nyní už máme naději. Přišla s vaší podporou v okamžiku, kdy už jsme neměly sílu jak jít dál. A naděje nyní zůstává, už snad zvládneme to, co nás ještě čeká, i když to lehké nebude. Zároveň jsme prošly zkušeností a poznáním, že vzájemnost ještě mezi lidmi nevymřela, ač se to tak mnohdy v současné společnosti jeví. Když se najdou lidé vnímaví, kteří umí vystoupit ze svého pečlivě uzamčeného ega a uvidět slzy za usměvem, ztratí osamělost a zoufalství svou ničivou sílu. Protože to je hluboce lidské, a bez toho lze žít jen velmi těžce, i kdyby měl člověk na kontě miliardy.
Do nového roku vám všem přejeme, ať je každý z vás přijímaný takový, jaký je – ať je milovaný v tom pravém slova smyslu. Ať vás provází zdraví, štěstí a naděje. Ať jste naplnění hojností toho, co – ač očím neviditelné – je nesmírně důležité.
Eva a Simona + Fifo
