Příběh
19. května 2026 se nám během několika hodin změnil celý život.
Ještě ráno dne 18. 5. 2026 byl Erik samostatný, silný padesátiletý muž. Miloval fitness, bojové sporty, rychlá auta. Jako OSVČ byl zvyklý postarat se sám o sebe. Ten den řekl " chci být zdravý a sportovat". V nočních hodinách jsem volala záchranku.
Dne 19. 5. 2026 podstoupil náročnou operaci — dekompresní kraniektomii s evakuací intracerebrálního abscesu s edémem – byla odstraněna část lebky, aby se snížil tlak způsobený otokem mozku… Současně byla provedena také operace v oblasti ucha – cholesteatom. Následoval umělý spánek, kritický stav, tracheostomie, antibiotická léčba, stabilizace stavu a postupné odpojování od přístrojů. Přesun ARO – JIP – Neurologie.
Byly to nejtěžší týdny našeho života.
Každý den jsem za ním jezdila. Seděla u jeho lůžka, držela ho za ruku, mluvila na něj a připomínala mu domov, jeho milovaného staforda Nica a šeptala mu slova „PAMATUJEŠ JSI ERIKERIN, BOJOVNÍK“ Věřila jsem, že mě někde hluboko slyší a má to smysl. Tahala jsem ho zpět na světlo.
Před ním jsem byla silná, ale domů jsem si odvážela všechny slzy, strach, nejistotu, ale i víru. Nevěděla jsem, jestli si mě bude pamatovat, jestli bude znovu mluvit, chodit, jestli se dokáže vrátit k běžnému životu a smířit se s tím, že mu kvůli záchraně života chybí část lebky.
Pak se probudil do plného vědomí, nevěděl kde je, co se stalo, proč nemůže mluvit, že mu chybí část lebky. Dostal blok a tužku. První věta, kterou mi napsal, byla: „Kdy mě pustěj?“.
Lékařům napsal větu, která se stala jeho cílem „Celý život sportuju.“ „Teď jsem bez kondice. Z 0 na 1000.“
To je přesně Erik. Člověk, který se nikdy nevzdával. Erik, který vyhrál boj o život.
Erika teď čeká ještě dlouhá cesta intenzivní rehabilitace a možná druhá operace – plastika lebky. Pomozte nám dát mu šanci na plný návrat do života, který znal.
Dne 7. 7. 2026 byl propuštěn z Nemocnice Hořovice do domácí péče. Může chodit pouze s ochrannou helmou a nízkým chodítkem. Jsem s ním doma a intenzivně o něj pečuji. Čeká nás neurorehabilitace v Rehabilitační nemocnici Beroun, termíny už máme. Každý den jedeme spolu rehabilitační režim – mozek i tělo. Máme cíl, máme vůli.
Dne 16. 7. 2026 jedeme na kontrolu na Homolku, kde se bude řešit aktuální stav, možná i termín kranioplastiky.
Den 3 doma spolu. Obrovský posun.
Dnes jde schody dolů i nahoru, sprcha, sám si oblékl mikinu, čistil si zuby u zrcadla na židli. Říká: „Trénuju stabilitu, chci co nejvíc sám být soběstačný.“ I když se mu třesou stehna, jde kousky bez chodítka s mou oporou a říká, že se cítí jistější.
Chuť k jídlu se pomalu zvyšuje, ale úbytek váhy se bude vracet velmi dlouho. Od úterý se nezakoktal ani po 30 minutách telefonování.
Spolu ale makáme denně na stabilitě, chůzi, řeči a kognitivních funkcích. Motivace drží: domov, jeho pes Nico a svatba mé dcery 25. 7. 2026.
Aktualizace 23. 8. Den 47 doma :
MoCa 18 – 24, stojí u žebřin, vesluje s gumou (hemiparéza), 14,1 tis. zhlédnutí za 7 dní a dnes mi poprvé uvařil oběd. Řekl : „Sedni si a najez se konečně jako člověk.“
Děkujeme, že jste s námi, každý den se počítá. Každá koruna je šance vzít zase někdy vodítko Nica, sednout za volant a zvednout činku s uzavřenou a zahojenou hlavu.
