Šestatřicetiletý Karel byl ještě před 4 lety silný zdravý mladý chlap se zájmem o rybaření a posilovnu. Zodpovědně se staral o své rodiče, a především o maminku Danu, kterou postihla rakovina. Karel byl neskutečný optimista a smíšek. Slovo byl je bohužel správně. Jeden prosincový večer před 4 lety změnil celé rodině život. Karel ten večer začal zvracet, nemohl mluvit, byl zmatený, ochrnul na pravou stranu a upadal do bezvědomí. Maminka okamžitě volá záchranku, následuje převoz do liberecké nemocnice, CT a okamžitá operace.
Diagnóza lékařů je nemilosrdná – rozsáhlé krvácení do mozku, otok celé levé hemisféry, trombóza žil, těžká anémie a pravostranné ochrnutí. Karel byl v umělém spánku a a měl pouhé jedno procento naděje na přežití. Další prognóza byla, že až se probudí, zůstane ležet, bude mít narušené vědomí, řeč, může být vyživován sondou, zůstane mu tracheostomie.
Jak se tohle všechno může u takto mladého a sportovně založeného muže stát? Dle lékařů šlo o souhru několika diagnóz a především o špatnou srážlivost.
