Ahoj.
Jsem Julie Goetz a právě teď se připravuje moje debutové album.
Toto album vznikalo dlouho. Každá skladba na něm si vyžádala svůj prostor. Každá skladba má svůj vnitřní svět a vlastní zákonitosti, na kterých stojí. A za každou skladbou stojí příběh tak silný, že celá deska snad možná ani nemohla nevzniknout.
Na začátku téhle cesty vůbec nestála moje osobní touha mít vlastní repertoár a sólově s ním vystupovat. Spíš se ze mě začaly drát hudební motivy a útržky vět úplně samy a já jim jen postupem času přestávala bránit. Potřebovala jsem začít pojmenovávat obrazy a vize, které jsem viděla tak jasně, jako realitu kolem sebe. A potřebovala jsem tohle všechno začít sdílet. Práce s hudbou a příběhy je pro mě ta nejkonstruktivnější cesta, jak si se svými vnitřními démony povídat a žít s nimi v míru.
foto Petr Kašlal
Na podzim roku 2018 jsem byla na sólovém koncertě Lenky Dusilové na Dobešce. Odcházela jsem nadšená z Lenčina vystoupení, ale taky vrcholně naštvaná sama na sebe. Proč už taky dávno nedělám svojí hudbu, když jí na každém kroku slyším, vnímám, cítím, jak voní?!
Tohle nadšení a vztek zároveň měly za důsledek, že jsem si během krátké doby pořídila looper a začala s ním pracovat. Od té doby jsem začala tvořit pod pseudonymem Zhilee /čti: Žilí/.
Když jsem s looperem a violou už asi dva roky koncertovala a dotazy na to, kde je možné si muziku v dobré kvalitě poslechnout, začínaly nabírat na intenzitě, začala jsem se poohlížet po hudebním producentovi. Od začátku jsem věděla, že skladby v sobě nesou mnohem větší potenciál, než jaký jim nabízí značně omezená forma sólo hraní s looperem a hledala jsem člověka, který mi je pomůže z téhle patternové klece osvobodit a zároveň jim vdechne lehkost a muzikantskou krásu.
Takového člověka jsem našla v hudebním skladateli Ivanu Acherovi, se kterým jsme se potkali při práci v divadle. A ač se mimo své divadelní závazky věnuje čistě hudební produkci velmi zřídka, na spolupráci na desce First kývl.
foto Anna Duchková
Ivana považuju za naprostý úkaz na české hudební scéně. Nevím, jestli jsem kdy narazila na tak jednoznačné prolnutí talentu, představivosti a schopnosti ovládat hudební počítačové programy natolik, aby vygenerovaly v podstatě jakýkoliv zvuk v jakékoli rytmické sekvenci.
Skills a srdce, říkám já. Musí to jít rovnou na komoru, říká Ivan.
A potom jsme se několik měsíců prokousávali materiálem, který jsem donesla. Hledali, co si zaslouží na desce zůstat. A co si zaslouží tam naopak nebýt. Pozvali muzikanty do studia. Radovali se z každého nečekaného hudebního nápadu. Smáli se hodně. Jedli šalátiky a čokoládku.
Teď už máme skoro hotovo. A těšíme se, až tu muziku uslyšíte.
Protože my z ní máme radost už teď.
Moc díky za vaší podporu!












foto Robin Král






