Ahoj,
jmenuji se Jarvis (Saarloosův vlčák, 1 rok a 4měsíce) a rád bych se s Vámi podělil o svůj příběh. Už jako malý, když si mě máma s tátou přivezli domů, jsem byl strašně radostné a zvídavé štěně. Rád jsem chodil na procházky, objevoval nová místa a hrál si se svými psími kamarády.
Bohužel jsem si jednou z procházky, aniž bych to věděl, přinesl osinu v pacce a pár dní na to, mi začala packa otékat a já na ni nemohl došlápnout. To jsem byl teprve 3 měsíční štěně a už jsem bohužel poprvé skončil na antibiotikách a obvázanou packou. Sice to nebylo nic příjemného, ale já byl statečný kluk :) a nakonec jsem se i celkem rychle uzdravil.
Týden na to jsme šli na procházku, kde má smůla pokračovala. Vyřítil se na mě ridgeback, který mě shodil na kmen stromu, o který jsem si vylomil drápek na pacce, která se mi zrovna zahojila, a tak jsem znovu skončil na veterině, kde jsem musel podstoupit svou první „malou“ operaci, aby mi drápek odstranili a jako bonus jsem dostal další antibiotika.
Tímto má smůla bohužel neskončila. Na Nový rok, kdy už jsem měl packu opět zdravou, jsem na procházce v lese skotačil v potoce, kde jsem si nevšiml, že do toho potoka někdo zahodil láhev od piva, o kterou se mi „pro změnu“ podařilo rozříznout si packu tak moc, až byla nutná má druhá operace. Tentokrát jsem skončil s 12 stehy, zavázanou packou a bez antibiotik by to samozřejmě nebylo ono.
Zranění se mi každopádně zahojilo a já rostl jako zvody. V té době jsem si ani nedokázal představit, že to bude můj další zdravotní problém. Díky mému rychlému růstu se u mě bohužel rozvinula panostitida (tzv. zánět okostice). Kdo tuto nemoc zná, tak ví, že léčba může trvat hodně dlouho, a to k mé smůle byl můj případ. Musel jsem skončit se všemi procházkami a přejít na dietu.
Do toho všeho se mě pomalu ale jistě zmocňovala separační úzkost, díky které se mi doma podařilo v nepřítomnosti mých páníčků zlomit kůstku v pacce. Já vím, není toho málo, ale i přes to nade mnou nezlomili hůl a dále se mnou měli trpělivost. Našli mi skvělé paní na hlídání, které mě hlídaly, když byli paníčci v práci a díky tomu, jsem byl i více v klidu, což vedlo k mému uzdravení a já mohl jít do psí školky :).
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
