Když se život obrátí naruby...
„Nejmladší holčině s rakovinou, kterou jsem potkala, bylo 23 let. Strašně mě vyděsilo, že by to mohla být moje dcera….S rakovinou bojuju. Nestydím se za to. A chci vyhrát.“ Lenka
Srdce na dlani, bojovník tělem i duší. S hlavním cílem – ukázat ostatním, že do bitvy se nechodí se sklopenou hlavou a problémům se má člověk postavit čelem. Lenka. Maminka tří dcer a záchranářka nespočtu zvířecích životů. Když její vlastní maminka onemocněla, starala se dlouhodobě o své mladší sourozence. Pokud se ztratilo nějaké zvíře, vždy u ní našlo dveře i srdce otevřené. Lenčin život, do té doby plný nesobecké lásky a optimismu, se změnil během jednoho blátivého lednového dopoledne. „Máte rakovinu tlustého střeva, s metastázemi do plic, jater a uzlin v pánvi a v končetinách. Je mi to líto.“ Diagnóza, kterou si vyslechla, obrátila život vzhůru nohama celé rodině. Noční můra, u které si všichni přejeme, aby nenastala.
„I tak se můžu smát a můžu se smát nahlas. Protože bydlím na samotě u lesa.“ Lenka, člověk, vedle kterého bylo všem dobře.
Bojovala do poslední chvíle. Naplno a s úsměvem. To hlavní, co chtěla, bylo šířit osvětu ohledně prevence. To, o kolik je nemoc silnější než ona, si nepřipouštěl do poslední chvíle nikdo.
Komu pomůžeme?
Lenka svůj boj prohrála. Zůstala po ní díra v srdci mnoha lidí a také tři dcerky. Dvě na hranici dospělosti, třetí v tom nejkřehčím věku dospívání. Bez pomoci otce, který s holkami není. Holky skočily do života ve věku, ve kterém to pro většinu z nás není představitelné – s hypotékou, s obavou, jak zajistit živobytí, jak se postarat o sebe i o druhé, včetně svých zvířecích parťáků. Musí myslet na studium, budoucnost, a do toho všeho zvládat neuvěřitelnou bolest a strach z toho, jak to všechno vůbec můžou zvládnout. Není to fér. Život není fér. Pojďme holkám ulehčit od starostí, které ve svém věku ještě řešit nemají. Pojďme jim dát šanci na život, který si zaslouží. Aby viděly, že i ve zlém může být kus dobra. Aby se nebály všech neúměrných finančních výzev a mohly žít beze strachu, že nezvládnou dostudovat nebo jim někdo vezme střechu nad hlavou, protože hypotéka je nad jejich síly. Dejme jim šanci bojovat a ukázat světu, že život se nehraje na kdyby. Že dobro se vrací.….stejně jako je to učila jejich milovaná maminka.
„Nejhorší je, že mě děti někdy vidí trpět. Že cítím beznaděj, protože jsou dny, kdy se o sebe nedokážu postarat. Pro matku je nejtěžší, že děti vidí, že máma trpí…a že mi nedokážou pomoct.“
Lenka. Ta, která rozdávala radost.
