Představení knihy

O čem kniha bude?

České železnice i náš národní dopravce jsou již tak trochu legendou a součástí folklóru. Zhruba tři roky jsem po vlacích a nádražích sbíral, zažíval i poslouchal historky, které se v tomto prostředí udály. Zároveň jsem přidal i historky z vlaků Maďarska, Rumunska nebo Indie. V ironicko – satirické knize najdete na šedesát povídek, která je psána se silnou nadsázkou najdete vtipně popsané všechny neduhy současného cestování vlakem. 

Zpoždění, výluky, náhradní autobusová doprava, cestování s dětmi i zvířaty, zpocená podpaží, nefunkční klimatizace, přehazené vozy i místenky nebo zoufalí cizinci ve specifickém prostředí české železnice. Nejenom to v knize najdete, spolu s autorovým talentem přichomýtnout se k průseru a svou roztržitostí ji vyšponovat k mega maléru. 

Níže najdete jednu z kratších povídek v knize, abyste si mohli udělat lepší představu, co vás čeká :)

Zásuvková válka

Moderní doba postavila nejmenovaného národního vlakového dopravce před nové výzvy. S vozovým parkem, který často pamatuje ještě prezidenta Husáka, bývá dosti těžké jim čelit. Nemluvím teď o zpoždění, vždyť tentokrát bylo jen decentní – krásných osmnáct minut. Řekněme si upřímně, u našeho dopravce, jehož jméno nesmíme vyslovit, se jedná o výkon hodný spíše pochvaly.

U jednoho stolečku se nám tentokrát sešla rozmanitá čtveřice. Mladík s notebookem, korpulentní dáma sjíždící Tinder a swajpující na telefonu jako o život každého jen trochu přijatelného muže, slečna s iPadem v očividně vysokém pracovním nasazení a starší, prošedivělý pán s velkou taškou neznámého obsahu a původu.

Zřejmě až na pána měli všichni jedinou touhu a sice dostat se ke zdroji energie pro svou elektroniku. Všichni vytasili nabíječky a zkusili se píchnout do zásuvek pod sedadly. Ukazatel nabití však nezezelenal, nýbrž zůstal na červené a ve tvářích se objevily první náznaky zoufalství. Jediná funkční zásuvka byla ta mladíkova, který se s velkou vervou pustil do tvoření prezentace.

„Mohla bych se taky na chvíli píchnout,“ osmělila se po chvilce slečna.

„Já bych taky potřebovala trochu dobít,“ přidala se tinderová dáma.

„Pardon, pracovní prezentace, za chvíli mám deadline a musím to dokončit,“ odbyl obě rázně mladík a znovu se ponořil do práce.

 Obě ženy se na sebe mlčky podívaly a pokrčily rameny.

„Musím ten telefon udržet naživu, jdu to zkusit na záchod,“ vytáhla slečna nabíječku z nefunkční zásuvky a začala se prodírat vagónem.

Na konci vagónu klaply dveře, ale během okamžiku se zase otevřely a slečna se vracela téměř se smrtelnou bělobou ve tváři.

Pán s taškou jen mlčky pozoroval, jak se ženy telepaticky pokouší vymyslet plán na odpojení mladíka ze zásuvky a zdálo se, že si to užívá. Na rtech mu hrál lehký úsměv, který se pokoušel skrývat. Nakonec to nevydržel a začal lovit v tašce. V ruce se mu objevila prodlužovačka. Klasická, trojzásuvková, s červeným vypínačem. Ženy na něj pohlédly jako na zjevení boží.

„Jooo, dámy, já sám ji nepotřebuju, ale připraven jsem na všechno, zahlaholil.

„A byl byste tak hodný a půjčil nám ji? Alespoň na chvíli,“ žadonily obě ženy současně.

„No co mám s vámi dělat. Mladý muži, uvolněte zásuvku, ať se dostane na všechny,“ otočil se pán k mladíkovi a v mžiku zprovoznili prodlužovačku. Všem se viditelně ulevilo od napětí a všechny tři nabíječky rychlostí blesku zaklaply do zdířky.

Mírová smlouva tak nakonec byla podepsána bez krve. Nedošlo na přestřihávání kabelů, ani oběšení mladíka na kabelu. Rozhostilo se ticho, jak se všichni ponořili do svých světů a zbytek cesty už narušovalo jen příležitostné cinknutí notifikací.

„A pak, že mi staří jsme k ničemu,“ poznamenal pán, když si před výstupem v Olomouci bral svou prodlužku zpět. Minimálně dva lidi totiž právě zachránil od těžké újmy na duševním zdraví.