Podpořili jste Tomášovu cestu na Harvard

Milí přátelé, dnes je to půl roku, co se i díky Vám učím, jak hlouběji měnit vzdělávání. Je to fičák!

Hlavní message se od mého sdílení před třemi měsíci nezměnila: největším pokladem jsou tu zapálení lidé z celého světa a inspirace i přátelství, které mi přinášejí. Je to tu opravdu mnohem míň o tom, co člověku naservíruje studijní program, a daleko víc o tom, jak kdo sám (respektive společně s druhými) ten čas využije. Harvard může znít z Česka jako pohádka, ale v realitě (jako každé místo napumpované lidmi a očekáváními) přináší jak výjimečné kusy učení, tak spoustu rozčarování. Byl jsem tu s řadou věcí nespokojený, ale postupně jsem pochopil, že to hlavní, k čemu jsem tu zván, je učit se skrz setkání s druhými i se sebou samým – nasávat jejich energii a expertízu do té vlastní, a jaksi tím poznávat sebe i svět tak trochu znovu, nanovo.

Výuka tenhle dialog startuje. K pěti kurzům absolvovaným v prvním čtvrtroce jsem zatím přidal další čtyři. Education Policy and Analysis, Educational Development and Political Power a Professional Dialogues in Global, International, and Comparative Education nebyly nabušené obsahově, ale o to víc mi umožnily přemýšlet, co je vlastně ve vzdělávací politice důležité. Víc a víc si tu uvědomuju, jak mimořádně za dobrý konec vzala snahu proměňovat školství řada lidí a organizací, mezi nimiž jsem se roky pohyboval doma v Česku. Žádná kratší cesta než budovat kapacity odhodlaných, schopných a charakterních lidí a jít v tom pěkně do hloubky i nohama na zem totiž není. Jeden by to do mě možná neřekl, ale učím se tu v Americe vážit si Česka čím dál tím víc.

I tak, myslím, potřebujeme jít v proměně vzdělávání hlouběji. Největší příležitostí se v tom posouvat tu pro mě byl čtvrtý z čerstvě dokončených kurzů – Deeper Learning for All: Designing a 21st-Century School System. Navrhl jsem v něm nový koncept veřejné školy a pedagogické teorie za ním. Spojuju v něm sebeřízené učení (jež jsem tu poznával přímo v Sudbury Valley School) s nadupanou výukou sešněrovanějších škol. Pořád na to sbírám zpětnou vazbu a objevuju, jak to všechno co nejlíp poskládat dohromady tak, aby mohlo celé školství rozvíjet v člověku lidskost, svobodu a demokracii.

Jak moc zrovna to potřebujeme, je, myslím, čím dál patrnější. Z nespočtu navštívených akcí můžu vypíchnout konferenci Frontlines of Freedom, na níž jsem byl ve Washingtonu. Jen pár kroků od Kongresu jsme se pod vedením Garryho Kasparova na pár dnů sešli ve skupině světových disidentů, amerických senátorů, občanských aktivistů i akademiků – řešit co si s celým tím utahováním šroubů tady i ve světě počít. Vnímám zdejší vývoj celkem zblízka skrz přátele z Minnesoty i Venezuely, skrz bodyguardy vedení vlastní univerzity, stejně jako odtud pečlivě sleduji, co se děje doma v Evropě. Věřím, že jako společnost to všechno pořád můžeme skrz člověka a jeho rozvoj obrátit k lepšímu a jsem vděčný, že se tady tomu můžu učit.

Přeju pěknou zimu – a víru, že po každé zimě přijde jaro.

Tomáš