Ahoj, zdravím, dobrý den. Jmenuji se Honza Aulehla, je mi 46 let.
Se zdravotními problémy se potýkám už od narození. Příčinou je vrozený nádor v páteřním kanálu, který utlačuje míchu po celé délce. To způsobilo trvalou necitlivost dolní části těla, opakující se svalové křeče a velké bolesti. Během života jsem prodělal několik operací a strávil spoustu měsíců po nemocnicích či léčebnách. Napřed mě nic neomezovalo v chůzi. Přelomový byl rok 2008, kdy mě intenzivní bolesti krční páteře dohnaly na operaci, ze které už jsem odcházel o berlích. Můj stav se přes veškerou snahu a spoustu hodin rehabilitací pomalu zhoršoval, až jsem asi před čtyřmi lety skončil na vozíku na 100 %. Teď už nemůžu chodit vůbec.
Žiji se svou rodinou: ženou Martinou, dětmi Kryštofem (13 let) a Kristýnou (10 let) a fenkou německého ovčáka Pralinkou. Bydlíme v malé osadě Veveří, zapadlé v “bermudském trojúhelníku” Šternberk – Rýmařov – Bruntál. Nejbližší obchod je 10 km, nejbližší zdravotnické zařízení 20 km. Je to krásný kraj v podhůří Jeseníků s neskutečnými možnostmi na procházky a výlety. Pěšky nebo na kole je to ráj. Ale pro vozíčkáře na mechanickém vozíku je to peklo. I přesto zde chci zůstat. Život v přírodě mi dává smysl a taky sílu žít s tou náloží, kterou moje nemoc představuje. Mám to tu rád a chci tu zůstat.
Tak, kdy mě vezmeš na procházku?
___________________________________________
Handcycle – freedom of movement for Honza
About me
My name is Honza Aulehla, I am 46 years old.
I have had health issues since birth due to a congenital tumour in my spinal cord. The tumour causes permanent numbness in my lower body, repeated muscle cramps, and great pain. I have undergone many operations and spent many months in hospitals and medical institutions. At first, nothing limited my ability to walk. This changed in 2008, when agonizing pain in my cervical spine meant I needed more surgery. But this left me walking on crutches. In spite of all my efforts and many hours of physiotherapy, my condition kept getting worse, so now I use a wheelchair all the time. It has been four years now since I have been able to walk at all.
I live with my family: my wife Martina, children Kryštof (13) and Kristýna (10), and our German Shepherd dog Pralinka. We live in a tiny, remote village, Veveří, lost in the ‚Bermuda Triangle‘ of Šternberk – Rýmařov – Bruntál. It is about 10 km to the nearest shop and 20 km to the nearest medical facility. It is a beautiful region at the foothills of the Jeseníky Mountains, with amazing walks and trip opportunities. Walking or cycling feels like heaven. But if you are wheelchair-bound, it is hell. In spite of that, I wouldn’t want to live anywhere else. Living close to nature makes sense to me, and it gives me the strength to carry the burden of my illness. I love it here and I want to stay.
__________________________________________
