Představení sbírky
Jmenuji se Ema Salzmannová a můj příběh začal 25. července 2020. Od narození se potýkám s několika zdravotními problémy, které mi komplikují život, ale i život mé rodiny.
Prosím, pomozte mi splnit si můj sen o samostatném pohybu. Každý příspěvek, byť sebemenší, mi pomůže přiblížit se k mému cíli – postavit se samostatně na nohy, zlepšit svůj vývoj a zjistit, jak chutná jídlo.
Tak, snad, díky Vám Všem. Děkuji EMIČKA
"Ema a její boj " PŮJDU SAMA
Prvních pár měsíců bylo klidných, ale poté jsem začala mít problémy. Epileptické záchvaty, někdy až stovka denně, nás zavedly do několika nemocnic (FN Plzeň, Thomayerova nemocnice Praha, FN Motol). Lékaři dlouho hledali diagnózu a účinnou léčbu. Mezitím jsem ztrácela sílu a schopnosti.
V roce a půl mi byla diagnostikována těžká mentální retardace a autismus. Společně s rodiči jsme začali bojovat. Následovala intenzivní rehabilitace a pravidelné pobyty v Janských Lázních, kde jsem dělala velké pokroky. Maminka byla stále se mnou. Celá rodina nám pomáhala a stále pomáhá. Dokonce mám babičku, která pracuje ve speciální škole s tělesně a mentálně postiženými.
V dubnu 2024 jsem se naučila s pomocí chodit s chodítkem, ale radost netrvala dlouho. Silný záchvat a zápal plic mě přivedly na JIP v Hradci Králové na 11 dlouhých dní, kde jsem byla napojena na umělé dýchání. Prognózy byly špatné. Můj boj začal znovu za podpory celé rodiny. Po dlouhé rekonvalescenci, kdy mi ze zdravotních důvodů byl zaveden i PEG a já jím pouze přes hadičku, jsem se opět začala pohybovat, ale chodit se mi stále nedaří. A to bych si moc přála. Ráda bych také ochutnala něco dobrého.
