Kdo sbírku organizuje?
Jmenuji se Jiří Vozda. Po celý svůj profesní život pracuji jako geodet a duší jsem outdoorový člověk, milující od dětství tůry, cyklistiku, běh, běžky. O tyto sportovní a outdoorové zážitky mne na začátku loňských prázdnin připravil sedmimetrový pád ze žebříku při sběru třešní. (Úplně nahoře byly totiž nejčervenější a nejsladší :)). Při dopadu na záda jsem si zcela rozdrtil 1. bederní obratel (L1) a poškodil míchu.
Komu pomůžeme?
V olomoucké fakultní nemocnici jsem absolvoval dvě operace páteře. Jen díky snaze záchranářů, doktorů, sester, terapeutů a dalším, kteří mne dávali do kupy jsem dnes tam, kde jsem. Snad jsem k tomu trochou přispěl i já sám. Hned po první operaci jsem věděl (či tušil), jaké karty mám rozdány, a že od teď můžu hrát jen s tímto balíkem a co uhraju, to uhraju.
Přišla rehabilitace, já se potil, sténal, ale makal. Udělal jsem první krůček u postele, za týden jsem ve vysokém chodítku vykoukl ven z pokoje, za měsíc došel na konec chodby. Vysoké chodítko, nízké chodítko, chodící pás, francouzské hole v závěsu. A makat a potit. Někdy jsem dostal i za uši včetně přednášky, že přehnaná snaha může vést ke zcela opačnému efektu. Tak jsem dal na pravidelnost a správnou únavu a hle – svaloví lenivci se začali pomalu, pomalu probouzet. O tom, že nemám příliš velkou šanci se postavit z vozíku na nohy jsem naštěstí dověděl až v době, když jsem francouzské hole bral za své. Hodně, hodně moc mi s rehabilitací pomohli v Košumberku na spinálce, za což jim neskutečně moc a moc děkuji.
Od loňských vánoc jsem doma, pokračuji ambulantně v rehabilitacích. Jsem rád, že kratší vzdálenosti ujdu s přestávkami po svých, byť s ortézami na nohou. Ale větší, či rychlejší přesun raději absolvuji na invalidním vozíku
